Gruzínský parlament zahájil projednávání rezoluce

Poskytla například každému, kdo o to požádal, ruské občanství. Postupně se tak v oblasti vytvořila téměř klasická situace, kterou známe i z jiných koutů bývalého Sovětského svazu: Místní pospolitost se hodně rusifikovala a vrátit se jednoznačně zpět do lůna původního státu, v tomto případě Gruzie, sama opravdu nechce. Vzniká tak jablko sváru, do něhož je - jak ostatně ukazují podobné zkušenosti z také gruzínské Abcházie, moldavského Podněstří či z ázerbájdžánského Karabachu - nejlepší nekousat. Ve všech těchto oblastech bylo totiž klidu zbraní dosaženo tak, že se konflikt jednoduše řešit přestal a zakonzervoval se. Pod povrchem ale všude hnil a hnije dál.

Současná snaha oficiálního Tbilisi dosáhnout nejdřív zřejmě v Jižní Osetii a pak i v Abcházii stavu, kdy se tyto rusifikované enklávy plně vrátí do gruzínské náruče, je víc než evidentní a pro garnituru prezidenta Michaila Saakašviliho přímo nevyhnutelná: Zpětná integrace obou těchto území do jednotné Gruzie byla jedním z hlavních bodů programu "revoluce růží", již před více než dvěma lety právě Saakašvili rozpoutal. Jedno je však něco takového chtít a slibovat, a něco docela jiného je podobný slib naplnit. Jak se domnívá proruský bývalý ministr státní bezpečnosti Igor Giorgadze, který dnes v Gruzii vede opoziční stranu Spravedlnost, citujeme, "rozhodnutí dosáhnout svého silou bylo už prakticky přijato. Nikdo nepochybuje o tom, že problém bude dále vyhrocen a že Gruzie bude na odchodu ruských mírotvorců z oblasti trvat. Vše pak skončí dalším růstem napětí, které přeroste ve vojenskou konfrontaci. Pokud dnes ještě existuje nějaká alternativa v podobě změny režimu v Gruzii a následné dohody s našimi jihoosetskými a abcházskými bratry, pak válečný scénář takovouto možnost smete - možná na půl století a možná taky navždy." Konec citátu.

Úplně jinak problém v dnešní parlamentní rozpravě viděl gruzínský státní ministr pro urovnání konfliktů Grigorij Chaindrava. Ten připomněl, že někdejší smlouva o ruských mírotvorných sborech v pásmu gruzínsko-osetského konfliktu byla založena na čtyřech zásadách: odzbrojení všech militarizovaných složek na obou stranách, nepřipuštění vzniku nových takovýchto skupin, zablokování dovozu těžkých zbraní do oblasti a konečně jasné vymezení oblasti konfliktu. Ani jeden z těchto bodů nebyl podle tohoto gruzínského politika za více než třináct let splněn.

Mimochodem - právě Chaindrava v nedávném televizním mostu, zprostředkovaném známou gruzínskou televizí Rustavi dvě, zašel v kritice ruské politiky v této oblasti nejdál, a to v rozhořčené hádce s poslancem ruské Státní dumy Alksinsem. Když ten pohrozil, že Rusko bude své občany v Jižní Osetii bránit, Chaindrava se neudržel a na svého oponenta doslova křičel. Citujeme: "Odejděte z Jižní Osetie a Abcházie a by se bez vás se svými bratry Osetínci a Abcházci hravě dohodneme.. Podívejte se do své vlastní duše. V krvi jste utopili celý Sovětský svaz, všechny jeho národy. V krvi jste utopili celý svět. Jste horší než fašisti." Konec citátu.

O mnoho lepší není celý spor ani na diplomatické úrovni. Tam se sice zatím nemluví o fašistech, ale ruská diplomacie označuje gruzínské postoje za hysterii, kdežto prezident Saakašvili vytrvale hovoří o ruském imperialismu. Jak se zdá, právě Tbilisi se v těchto dnech a týdnech stává nejtroufalejším protihráčem Moskvy v celém postsovětském prostoru. Pokud se splní jen část prognóz, o nichž jsme se tu zmínili, čeká Gruzii hodně horké jaro.