Hartz IV a "nákladová explose"
Německá reforma řešení problému dlouhodobě nezaměstnaných, známá jako Hartz IV po více jak roce trvání prokazuje, že není s to splnit očekávání, do ní vkládaná. Měla za méně peněz, avšak efektivně vynakládaných dosáhnout postupného poklesu počtu dlouhodobě nezaměstnaných a vrátit je zpátky na trh práce. Namísto toho se jeví, že výdaje s ní spojené, překračují rozpočtový rámec. Jejich efektivnost přitom, jak se ukazuje, je nízká, dokonce zanedbatelná. To vnáší přirozeně neklid do řad současné velké koalice. Debata nad nimi, zejména nad návrhy řešení, navíc aby byly schůdné nejen věcně, ale i politicky, bude patrně prvním vážným prubířským kamenem koaliční soudržnosti.
Reformu Hartz IV k životu přiváděla ještě rudo-zelená koalice, vedená bývalým kancléřem Gerhardem Schröderem. V záměru měla zkrátit dobu výplaty podpory v nezaměstnanosti, zvýšit tlak na nezaměstnané, aby přijímali i méně atraktivní pracovní příležitosti za souběžného průběhu vlastní rekvalifikace. Úřady práce měly nabídku pracovních příležitostí rozšířit o tak zvané mini a euro joby. Šlo o dotovaná pracovní místa, organizovaná především obcemi.
U německé veřejnosti v době zavádění reforma narazila na velký odpor. Zejména v nových spolkových zemích. Jich se výrazně týkala. Odpor se projevoval občanskými protesty a pravidelně organizovanými demonstracemi. Přihřívali si na nich politickou polévku odpadlí sociální demokraté v čele s Oskarem Lafontainem. Zejména ale postkomunisté v čele Lotharem Biskym a Gregorem Gysim. Konaly se v místech kdysi slavných lidových protestů proti komunistické NDR v roce 1989. Reformě se obecně přezdívalo "bída prostřednictvím zákona".
Fakt, že očekávané úspory reforma nepřinesla, mnohé německé experty dnes nepřekvapuje. Demonstranti na ulicích východoněmeckých měst nakonec přiměli rudozelenou vládu, aby podmínky pro výplatu podpor podle toho zákona zmírnila. Zejména šlo o majetkové poměry. A tak i relativně zámožní vlastníci bytů a rodinných domů získali nárok na tuto podporu, chápanou jako vůbec "poslední záchrannou síť". I lidé na podpoře si zaslouží vést "důstojný život", zněl tehdy argument. Mnoho ale sociálním demokratům nepomohl. V důsledku reformního tažení se v minulém roce ve zlém rozešli s odbory, vytvořili - a zde musím zdůraznit nezaviněně - prostor pro nárůst vlivu extrémní a postkomunistické levice a prohráli několikery zemské volby. Nejvýraznější prohru zaznamenali v Porýnní - Vestfálsku. Do té doby v jejich nedobytné pevnosti. Prohra nakonec měla kancléře Schrödera k tomu, aby zvolil útěk kupředu. Přiměl Spolkový sněm vyjádřit jeho vládě nedůvěru a otevřel tak cestu předčasným celostátním volbám. A ty nakonec sociální demokraté také prohráli.
"Explose nákladů" či "vylití nákladů z břehu" ve spojení s Hartz IV, jak nazývají zjištěný deficit této rozpočtové položky, pohybující se ve výši bezmála dvou miliard euro politici z řad křesťanských demokratů, patrně představuje smutný výsledek politický obětí, které sociální demokraté podstoupili ve svém reformním tažení ještě v rámci rudozelené koalice.
Sasko - anhaltský ministerský předseda Wolfgang Böhmer z CDU se v této souvislosti vyjádřil pro deník Thüringer Allgemeine následovně: "Jestliže člověk dostává za nicnedělání od státu víc, než za pravidelně odváděnou práci, už toto samo je nespravedlivé." A přitom maximou reformy Hartz IV měla být zásada: každý, kdo pracuje, musí mít víc, než ten, který nepracuje. Skutečnost je v řadě případů opačná. Umožňují ji některé díry v zákoně. Dávat vinu jen rudozelené koalici by bylo nespravedlivé. V době, kdy se zákon projednával, tak v dohadovacím výboru mezi Spolkovým sněmem a Spolkovou radou si zejména křesťansko demokratičtí zemští ministerští předsedové, hessenský Roland Koch a dolnosaský Christian Wulff prosadili do zákona řadu pravidel, která uplatnění zákona komplikují.
A tak není divu, že současný předseda sociální demokracie, Kurt Beck kritiku odmítá. Není důvod pro hororové scénáře, říká, fundamentální kritika reformy trhu práce se míjí se svým cílem. Jde o "pokus Unie zopakovat si ještě jednou bitvu ze včerejška," uzavírá. Šéf zelených Reinhard Bütikofer je ve svých vyjádřeních o něco razantnější: Podle něj se Unie snaží vyvolat "prolhanou hysterizaci politiky na trhu práce". A obviňuje spolkovou vládu, že neměří stejným metrem. Říká: "Dvě miliardy zvýšených nákladů u Hartz IV je nákladová explose, která údajně dostává sociální výdaje mimo kontrolu. Ztrátu dvou miliard, o které státní pokladna přijde v důsledku nižšího zdanění úroků zejména u bohatších střadatelů, si státní rozpočet dovolit může."
A tak snad jedině kancléřka Merkelová si zachovala chladnou hlavu. Chce mít řešení na stole do podzimu tohoto roku. Víc s tím asi udělat nepůjde.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .
