Hluboké kořeny korupce v Rusku

V situaci, kdy se Ruská federace vrací na světové výsluní jako obrozující se velmoc, je zřejmě mrzí spíš fakt, že se tak jejich vlast ocitla v nelichotivém sousedství nejchudších afrických a latinskoamerických zemí jako je Gambie, Svazijsko, Honduras či Guayana. Ty podobně jako Rusko získaly v desetibodové stupnici velmi skromných dva a půl bodu. Ještě smutnější musí být pro imperiálně smýšlejícího ruského občana zjištění, že barevnými revolucemi postižené Gruzie a Ukrajina jsou na tom o téměř třicet míst lépe než Rusko. Jen pro pořádek - nejlépe jsou v tomto svérázném rejstříku s 9,6 desetinami bodu hodnoceny Finsko, Španělsko a Nový Zéland.

Jako by ani už řečeného nebylo dost, současné Rusko patří taky mezi tři největší vývozce úplatkářských manýr. V tomto případě se hodnotí to, jak náchylné jsou firmy exportérských zemí k rozdávání nezákonného všimného. Hodnocených států bylo v tomto případě třicet a hůř než Rusové se v tomto ohledu chovají už jen představitelé dvou dalších velkých, hospodářsky také významně expandujících zemí - Indie a Číny.

Vysokou hladinu korupce v Rusku zdráhavě přiznává i tamní Generální prokuratura. První náměstek jejího současného šéfa Alexandr Buksman v úterním rozhovoru pro list Rossijskaja gazeta doslova uvedl, že (citujeme) "objem trhu korupčních služeb a protislužeb v současném Rusku je srovnatelný s výší státního rozpočtu a podle odborných odhadů se v něm ročně obrací přes 240 miliard amerických dolarů." (Konec citátu)

Ze stejného zdroje vyplývá, že za rok je v Rusku zjištěno asi padesát tisíc případů porušování zákona o státní službě neboli poskytování a braní úplatků. Tři tisíce úředníků byly potrestány disciplinárně a šesti set případů se ujal soud. Jak dále poněkud jinotajně uvádí Alexandr Buksman, takový průměrný ruský úplatný úředník získá v neprůhledném korupčním prostředí tolik peněz, že by si za ně mohl koupit luxusní byt o rozloze 200 čtv. m. Zkusme si to přepočítat podle kauzy, která v posledních týdnech otřásá ruskou mediální scénou. Jde o případ šizení členů bytových družstev, kteří zaplatí obrovské sumy v amerických dolarech za byty, které nakonec nedostanou, protože ty byty neexistují. Běžný jednopokojový byt, který má celkovou plochu pouhých 35 čtv. m, stojí na předměstí Moskvy 120 tisíc amerických dolarů. Prostým pronásobením tedy dospějeme k sumě téměř třičtvrtě milionu dolarů, což je skoro 20 milionů rublů. Za jediný rok. Zdůrazněme přitom ještě jednou, že jde o údaj, vyjadřující statistický průměr.

Jde o čísla tak obrovská, že si musíme klást otázku, jak je to ve stále policejnějším ruském státu vůbec možné. Odpověď je jednoduchá - právě proto. Zatímco sice zlatokopecky, ale přesto podnikatelsky uvažující magnáti typu pánů Berezovského či Chodorkovského končí v nuceném exilu či za mřížemi, o tom, kdo bude bohatý a kdo ne a také o tom, co bude kdo vlastnit a jak velkoryse bude smět podnikat, rozhodují právě státní úředníci.

Obrodu tohoto staronového a v podstatě už hluboko v carských dobách fungujícího procesu popisuje nedávno zavražděná ruská novinářka Anna Politkovská ve své knize Ruské deníky, v níž mapuje vývoj putimského Ruska po posledních parlamentních volbách v roce 2003. Podle ní vítězstvím proprezidentské strany Jednotné Rusko vznikl "novodobý Sovětský svaz - mírně přebarvený a vyspravený, nepatrně modernizovaný, ale přece jen Sovětský svaz se svým byrokratickým kapitalismem, kdy hlavním oligarchou země bude úředník, který bude vždy mnohem bohatší než soukromý vlastník či kapitalista." Jak se zdá, toto smutné proroctví statečné žurnalistky, kterou její novinářská prostořekost stála nakonec život, se krok za krokem naplňuje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .