Holandské věznice k pronájmu

Z celkové kapacity čtrnácti tisíc míst, které má nizozemská vězeňská služba k dispozici, jsou už dnes neobsazeny dva tisíce. Představuje to zhruba dvě veliké věznice, které buď vězeňská služba uzavře, anebo pro ně bude hledat zcela nové uplatnění. Jednou z možností, která se okamžitě nabízí, je pronájem volných kapacit obdobným službám ze sousedních zemí. Prvním zájemcem jsou belgické věznice. Své vězně už nemají kam strčit. Přes deset tisíc se jich tísní v celách, které v souhrnu mají kapacitu něco málo přes osm tisíc míst. V jednání je proto možnost, aby pět stovek belgických vězňů vykonalo trest odnětí svobody v sousedním Nizozemí. Pokud se experiment zdaří a sousedská výpomoc se naplní, může státní pokladna nizozemského království počítat zhruba s příjmem kolem 30 miliónů eur ročně za vývoz svých vězeňských kapacit.

Profesor Peter van der Laan z amsterodamského Institutu kriminality a aplikovaného práva pokles kriminality nejen potvrzuje, ale současně dokládá, že nastal vskutku v přímé vazbě na současnou trestní politiku. Na rozdíl od mnohých trestních politik, uplatňovaných v řadě sousedních zemí, včetně Česka, Holanďané už druhé desetiletí po tom, co v osmdesátých letech v zemi prudce vzrostla kriminalita, nevsadili na přímočarou represi, ale na celou škálu preventivních programů.

V devadesátých letech, kdy česká justice začala nesměle koketovat s myšlenkou alternativních trestů, zavedení systémů mediace a probace do trestní politiky, vzorem českým průkopníkům bylo právě Holandsko. Odsud čerpali argumentaci, proč je i v Česku žádoucí tento způsob trestání. Zejména mladí a prvotrestaní provinilci tak dostanou šanci napravit se, aniž putují za mříže, a svou vinu smývají v uložených obecně prospěšných pracích. Výhodou alternativního trestání je nejen užitek, který má společnost z vykonaných prací, ale i z faktu, že takto potrestaný člověk není vytržen ze svého sociálního prostředí, ze své rodiny, může dál chodit do školy nebo do zaměstnání a plnit tak své povinnosti vůči sobě i svému okolí. Uvěznění naopak znamená vytržení z dosavadního života, které je po skončení výkonu trestu spojeno s obtížným navazováním zpřetrhaných sociálních vazeb a nitě života vůbec.

Uložení alternativního trestu není samospasitelné. Funguje jen tehdy, pokud má společnost po ruce nejen dostatečnou nabídku obecně prospěšných prací, ale i na ně navazující spektrum účinných resocializačních programů. V tomto ohledu byli Nizozemci od samého počátku velkorysí. Výkon alternativních trestů svěřili nevládní Armádě spásy. Vycházeli z její dlouhodobé sociální a charitativní tradice, z její schopnosti se účinně organizovat na národní i na mezinárodní úrovni, z její zkušenosti s řadou úspěšně uplatněných, tudíž prověřených sociálních programů. Mnohé z nich měly samozřejmě i charakter prevence kriminality.

Kouzlo poklesu kriminality v Nizozemí by bylo nedostatečně popsáno, kdyby se popis soustředil jen na alternativní tresty. Druhou významnou dominantou holandské trestní politiky je rozsáhlý rejstřík sociálních programů, zaměřených na recidivisty. Cílem je odvrátit je s konečnou platností od páchání trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že programy jsou komplexní - pokrývají celou škálu problémů člověka, který se dostal do křížku se zákonem a který se pohybuje v sociálně vyloučeném či závadném prostředí - jsou Holanďané úspěšní i zde.

Nic nového pod sluncem by možná řekl někdo, kdo se dnes u nás profesionálně zabývá otázkami prevence kriminality. Například představitelé nevládní organizace Sdružení pro probaci a mediaci v trestní justici. Všechny ty zázračné programy, které slaví v dnešním Holandsku velké úspěchy, toto Sdružení už nejméně jednou pilotně vyzkoušelo a potvrdilo jejich nezpochybnitelnou účinnost. Jen peníze v rozpočtu ministerstva spravedlnosti na jejich řádné celostátní rozjetí nejsou. U nás jsou totiž potřeba na stavbu nových věznic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .