Ideální knihy pro náš antikvariát? Ty, kterým je patnáct až dvacet let, říká majitel Knihobotu Dominik Gazdoš
Máte knihy? A chcete se jich zbavit? O antikvariátu, kterému sice schází sentiment a atmosféra starých zaprášených časů, zato umí dostat do oběhu i zdánlivě neprodejné knížky, mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem Dominik Gazdoš. Muž, který v Praze úspěšně provozuje antikvariát 21. století.
Říká se tomu guilty pleasure neboli provinilé potěšení. Dominik Gazdoš, zakladatel moderního antikvariátu Knihobot, ho nalézá ve čtení dlouhých, nudných a ve své podstatě humorných budovatelských předmluv knih, jež minulý režim potřeboval legitimizovat. „Samozřejmě s nimi nesouhlasím, ale strašně mě baví číst, jak se vydavatel snaží autora, který nebyl v souladu s učením marxismu – leninismu, uvést,“ usmívá se.
Knihy, jichž má, jak ve Vizitce řekl, neustále rozečtených zhruba třicet, vnímá jako zboží. Jako obchodní artikl, s nímž je třeba pěkně zacházet a hlavně ho neustále točit. Jeho Knihobot, provozovaný v garáži, kde se natáčel legendární seriál Sanitka, loni prodal asi sto deset tisíc publikací a vykázal obrat 18 milionů korun. Zlínský rodák Gazdoš tak v praxi ukazuje, že ekonomický úspěch se nemusí vyhnout ani člověku, který nedokončil ani jednu z rozestudovaných středních škol. „Já ale na vzdělání nerezignuju,“ brání se. „Mám akorát jiné vzdělávací potřeby než ty institucionální a sám si je saturuju. Hlavně je potřeba přiznat si, co člověk umí a co neumí, a podle toho si postavit tým. Třeba můj bratr se věnuje IT a leží na něm hodně věcí, toho ale k žádnému rozhovoru nedonutíte. Na mně je, abych Knihobot organizoval a tlačil dopředu.“
… a tak jsem to taky zkusil prodat na Aukru
Ke „knižnímu byznysu“ přišel tak trochu jako slepý k houslím. Na střední škole byl velkým fanouškem polského autora Andrzeje Sapkowského a toužil po druhém díle jeho trilogie Boží bojovníci. „Sháněl jsem se po něm a nakonec ho za strašné peníze vydražil na Aukru. Napadlo mě, že stejným způsobem zkusím prodat první díl, abych si ten druhý zaplatil. Dopadlo to dobře, a tak jsem prodal i další knihy, které jsem měl doma,“ vzpomíná. Pak se chvíli domníval, že bude obchodovat také se starožitnostmi, nakonec však vyhrály knihy.
Gazdoš samozřejmě stále rád čte, sentiment ale v jeho názorech nenajdete. „Když přijímáme nové zaměstnance, vysvětlujeme jim, že žádná oduševnělá činnost je nečeká. Když to řeknu škaredě, jako kdyby knihy byly rohlíky. Ale o staré knihy je obecně postaráno hůř než o rohlíky,“ myslí si. V jeho Knihobotu je to jinak: každá kniha tu dostane pěknou fotku, místo na webu a také cenu, jejíž výpočet vychází z dlouhodobých statistik odbytu a také z uživatelské praxe Gazdoše a spol. Pakliže se kniha neprodává, antikvariát sníží cenu o osmnáct procent. Dlouhodobé ležáky pak zkouší zdarma udat zájemcům. Třeba těm, kteří plní knihobudky.
Čtěte také
Ve Vizitce Dominik Gazdoš vysvětlil, proč jeho podnik nepřijímá od veřejnosti socialistickou literaturu typu knih od Marie Pujmanové, jak se stane, že má „na skladě“ čtyřicet stejných titulů od Michala Viewegha anebo jaké knížky se prodávají nejlépe. „Obchodně nejzajímavější jsou knihy patnáct až dvacet let staré. V knihkupectví už je nenajdete, ale zároveň jsou stále relevantní. Můžete je tedy prodat za vyšší cenu a antikvariát je jediné místo, kde je lze ještě dostat. Jestli tedy chcete prodat knihy a ještě na nich vydělat, ty patnáctileté jsou ideální.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
