Integrační smlouva - možná dar z nebes

Myšlenka to není nová, dokonce ani původní. Maria Böhmer ji opsala od stávající francouzské praxe, v rámci které ministerstvo pro integraci uzavírá s každým přistěhovalcem smlouvu, ve které se přistěhovalec zavazuje k tomu, že zvládne francouzštinu a zorientuje se ve francouzském právním řádu, zejména se naučí, jak čelit diskriminaci a jaká jsou jeho nezadatelná práva, a stát k tomu, že k řádné integraci vytvoří odpovídající podmínky.

Nabízí tu jím pořádané bezplatné kurzy, a to jak jazykové, tak i ostatní vzdělávací. Smyslem smlouvy je maximálně individualizovat vztah mezi stranami a v přistěhovalci utvrdit vědomí, že integrace není jen jeho starostí.

Problém integrace cizinců v Německu rozhodně nemá akademický ráz. Pomineme-li ty, kterých se integrační smlouva týká, tedy nově příchozí, pak jde zhruba o sedm a půl miliónů lidí. Nápad zavést do německé praxe integrační smlouvu nenarazil na nesouhlas. Předmětem kritiky se stal pouze fakt, že ji nelze uplatnit u cizinců, kteří v Německu už žijí. Na druhé straně smlouva nemůže být všelékem. Jde jen o jeden z mnoha způsobů, jak podchytit a včlenit do společnosti alespoň některé z cizinců. Vládní koalice se smlouvou zamýšlí především zaměřit na ty přistěhovalkyně, které jsou do Německa dodávány z Turecka na základě uzavřených dohod mezi rodinami jako nevěsty. Většinou se jedná o dívky, které nevládnou jiným jazykem než mateřštinou, jsou drženy doma, mají v podstatě zákaz vycházení, jsou zcela odkázány na svého tureckého, v Německu domestikovaného manžela, a i kdyby nakrásně vyšly na ulici, s nikým se nedomluví. Sociální demokrat Thilo Sarrazin možnost, kterou integrační smlouva takto nabízí, označil za dar shůry, i kdyby nakrásně měla posloužit jen tomuto účelu. Smlouvou se přistěhovalec nejen zavazuje naučit se německy, ale i obeznámit se s takovými právy, jako je nejen zdejší svoboda slova, ale i rovná práva pro ženy.

Jiný sociální demokrat, bývalý spolkový kancléř Helmut Schmidt v rozhovoru pro deník Hamburger Tagesblatt uvedl, proč jeho strana, sociální demokracie tolik ztrácí: "SPD," řekl Schmidt, "musí neustále dbát o to, aby se dělníkům dobře dařilo...jenže dnes v centru pozornosti se ocitají zcela jiné otázky než dělnické hnutí. Třeba otázka, zda vůbec bereme na vědomí, že oněch sedm miliónů přistěhovalců v Německu musí být integrováno. Nemáme jedinou politická strana, která integraci chápe jako ústřední politické téma - samozřejmě ani SPD ne."

Otázka integrace přistěhovalců byla tradičně mimo hlavní pozornost německé sociální demokracie. Dokonce i mimo politickou pozornost Helmuta Schmidta v době, kdy sám byl spolkovým kancléřem. To mu v polemice s ním připomíná křesťansko demokratický ministr pro integraci Severního Porýní Vestfálska Armin Laschet. Upozorňuje, že to bylo právě na konci sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy politika otázku integrace, zejména už tehdy silné turecké menšiny, zcela pomíjela a svým způsobem zadělávala na dnešní stále se prohlubující problémy. Sama sociální demokracie výzvu svého kdysi významného kancléře oslyšela. V dvouhodinovém nástupním projevu nový předseda SPD Gabriel na listopadovém sjezdu strany tématu integrace věnoval jen několik málo minut.

A tak svým způsobem mají přistěhovalci štěstí, že inspiraci ve francouzském modelu, jak prohloubit a současně individualizovat jejich včlenění do většinové německé společnosti a vytvořit jim podmínky pro to stát se plnohodnotnými Němci volbou, nachází křesťansko demokratická část současné vládní koalice, která navíc může nabídnout zkušené integrační kozáky. Kancléřku, která jako první v roce 2006 uspořádala vnitroněmecký integrační summit, a Wolfganga Schäuble, který v témže roce, jako ministr vnitra svolal vnitroněmeckou islámskou konferenci a zahájil tak dodnes běžící dialog mezi státem a představiteli islámu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .