Irena Fuchsová

To mi pokaždé řekla babička, když jsem se jako dítě někoho bála nebo styděla. Císař mi sice nic neříkal, ale představovala jsem si na záchodě jiné lidi.

Každá z vás doma měla, má nebo bude mít, mimoně domácího. Možná jsme i my, ženy, pro své muže, mimoňky domácí, ale moc bych tomu nevěřila. A víte proč?

Myslím si, že většina z nás navštěvuje lékaře opravdu v případě nejvyšší nouze a že se většina z nás snaží žít tak, aby nám naše tělo vydrželo co nejdéle v provozu.

Příběh, který vám budu vypravovat, jsem slyšela před mnoha lety. Od té doby ho často vyprávím a pokaždé je přijatý s nadšením.

Budu vám vypravovat o dvou lázeňských zvláštnostech, na které si během roku nevzpomenu, a přesto se u mě objeví hned první den, když do lázní přijedu.

Pojďte si společně se mnou zavzpomínat na jeden můj prázdninový den, který jsem prožila... s koprovou omáčkou!

Ráda chodím do drogerie v Husově ulici u náměstí, hned vedle knihovny, ve které jsem od šesti let byla víc než doma, nejenom jako čtenářka, ale chodila jsem tam i pomáhat.

Blíží se doba prázdnin a dovolených, kdy budeme s našimi drahými trávit více času než obvykle, a tak je nejvyšší čas, abych vám připomenula nejhorší zvyk našich mužů!

Na místě, kde bych to čekala nejméně, jsem uviděla čtyřlístek, který jsem nehledala. Prostě jsem se podívala do trávy a koukala přímo na něj.

V prvním ročníku střední školy jsme dostali za úkol napsat práci na téma: Kdo nepřežije rok 2000. Psala jsem o blbci, protože jsem si myslela, že blbec určitě nepřežije.