Ivan Štern

Stará rabínská moudrost praví, že obšťastnit rybou hladového chudáka je chvályhodné. Účinnější ale je naučit ho chytat ryby.

Vlastně to začalo nevinně. Kancléřka Angela Merkelová varovala spolkové země před přílišným uvolňováním koronavirových karanténních opatření.

Už skutečnost, že se nyní na Tereziánské louce na kraji Mnichova nerozložil pravidelný jarní bleší trh, svědčila o tom, že slavnosti piva jsou v ohrožení.

Nejméně ze všech televizních pořadů mám rád ty, v jejichž názvu nalézám slovíčko „byznys“. Snad i proto, že pro „byznys“ nemám buňky.

Koronavirová nákaza v Polsku má už i první oběť politickou. Je jí Jaroslaw Gowin, ještě počátkem dubna ministr vyššího školství.

Sotva bychom dnes našli politika, který by odmítal, aby se Evropa solidarizovala se zeměmi koronavirovou nákazou nejvíce postiženými. S Itálií, Francií a se Španělskem.

Horníčkovy televizní Hovory H volně v druhé polovině 60. let minulého století navazovaly na jeho neméně slavné Hovory přes rampu. Začínal s nimi v divadle Semafor.

Koronavirus způsobuje někdy pozvolný, někdy dokonce prudký pokles zaměstnanosti. Není divu, že v sousedním Německu opět přijde ke slovu režim známý jako „kurzarbeit“.

Zázraky se dějí. Tři východoasijské demokracie, Tchaj-wan, Hongkong a Singapur, podchytily nákazu koronavirem v samotném počátku.

Koronavirová nákaza nabízí příležitost ověřit si, jak robustní je pověstný evropský sociální stát. Přiznejme: jeho dobrá pověst je více zbožným přáním než skutečností.