Izrael sklouzává do hluboké mezinárodní izolace, domácí demonstranti zas požadují konec vlády Netanjahua

Protivládní protesty v Izraeli v uplynulém týdnu zesílily. Veřejná prostranství Jeruzaléma byla plná demonstrantů vyzývajících vládu k demisi. Nově se připojili k těm, kteří požadují okamžitou dohodu o propuštění rukojmích zadržovaných palestinským teroristickým hnutím Hamás. Obě skupiny přitom doufají v dokonalou bouři, která má vyvrcholit pádem vlády. Vládní nacionalisté mezitím upevňují plány na trvalou okupaci Pásma Gazy, píše izraelský list Haaretz.

Premiér Benjamin Netanjahu čelí hněvu rodin rukojmích. Od původní listopadové dohody s Hamásem se mu totiž nepodařilo dosáhnout propuštění všech unesených. Hamás mu v tom samozřejmě nepomáhá, ale podle Haaretzu Netanjahu lže, když tvrdí, že současná politika zajistí návrat unesených.

Gaze už není žádné bezpečné místo.
Humanitární koordinátor OSN pro okupované palestinské území Jamie McGoldrick

Izrael přitom sklouzává do stále hlubší mezinárodní izolace. Zabití sedmi pracovníků mezinárodní humanitární skupiny World Central Kitchen izraelskou armádou přineslo novou vlnu celosvětového odsouzení. Španělský list El País v této souvislosti připomíná, že nešlo o „ojedinělý incident“.

Čtěte také

Podle údajů OSN zemřelo v Gaze od začátku války téměř 200 humanitárních pracovníků. To je přibližně trojnásobek počtu zaznamenaného v jiných konfliktech po celém světě, včetně Sýrie, Afghánistánu nebo Somálska v jejich nejsmrtelnějším roce.

El País na to upozorňuje s odkazem na humanitárního koordinátora OSN pro okupované palestinské území Jamieho McGoldricka, který řekl, že v „Gaze už není žádné bezpečné místo“.

Otřes ve vztazích s USA

Haaretz namítá, že otřes ve vztazích s klíčovým spojencem – Washingtonem – je spíše štěkotem než kousáním.

Spojené státy umožnily Radě bezpečnosti přijmout rezoluci vyzývající k příměří, načež Netanjahu zrušil plánovanou delegaci do Bílého domu. Američané ale budou i nadále plnit izraelské vojenské sklady municí a hangáry stíhačkami a izraelský premiér své rozhodnutí nakonec změnil.

Čtěte také

Izrael nikdy nečelil skutečné globální izolaci a Netanjahuovi hlavní příznivci ho zřejmě stále považují za protřelého státníka. Jeho podpora v průzkumech veřejného mínění se poněkud stabilizovala. V prvních měsících po útocích Hamásu se dostal na dno, teď se ale jeho podpora drží sice na nízké, ale stabilní úrovni.

Skutečné důvody, proč se chce současná izraelská vláda udržet u moci, jsou ale podle Haaretzu jinde. Zmiňuje přitom prohlubování právní nerovnosti mezi židovským a arabským obyvatelstvem, rozvracení sociálního státu nebo legitimizaci korupce. V neposlední řadě ale plán anexe.

Konec Pásma Gazy?

Nemluvíme tentokrát jen o Západním břehu Jordánu – velká vize sahá podle izraelského listu i do Pásma Gazy. Izraelská vláda proto rychle upevňuje výkonnou moc, personálně obměňuje úřady politicky loajálními lidmi a likviduje demokratické instituce.

Čtěte také

Většina stran původní Netanjahuovy koalice věří v „kosmické“ právo na suverenitu nad celým historickým územím Palestiny. Kdyby mohly, překročily by i Jordán směrem na Východ do zemí biblických kmenů Ruben, Gád a Manases.

Premiérova strana Likud přitom původně byla převážně sekulární stranou. Její liberálně-nacionalistické pilíře však byly přestavěny k obrazu ultranacionalistických ortodoxních stran, které jsou dnes Netanjahuovými spojenci.

List to vykresluje na příkladu předání pravomocí nad Západním břehem Jordánu krajně pravicovému ministrovi Bezalelu Smotrichovi, který zneužívá byrokratické mechanismy k prosazování trvalé izraelské kontroly nad tímto územím.

Minulý měsíc prohlásil rozsáhlá území za „státní půdu“, a tím Palestincům znemožnil její využívání. Tento týden krok zopakoval.

Čtěte také

Kneset také schválil zdánlivě banální technický zákon týkající se rozpočtů místních samospráv, který stírá rozdíl mezi osadami a svrchovaným územím. Prošly také další zákony, které oklešťují izraelskou demokracii – například zákon, který dává premiérovi pravomoc rušit média.

Hamás dal svým říjnovým útokem izraelské vládě bianco šek na zdvojnásobení anexionistických fantazií. Před 7. říjnem by byl takový scénář nemyslitelný. Teď ale členové vlády, včetně těch z Likudu, otevřeně deklarují záměr Gazu znovu natrvalo obsadit a obnovit tam osady.

Nasvědčuje tomu i fakt, že Tel Aviv odmítá, že by Pásmo Gazy mohl spravovat někdo jiný než izraelská armáda. Netanjahu také údajně zavrhuje debaty o příměří nebo poválečných plánech. Místo toho přišel s nápadem časově neomezené izraelské bezpečnostní kontroly území.

Jde o opakující se vzorec, který využívá radikální segment izraelské společnosti, ať už jde o politiky nebo ultraortodoxní osadníky. Lídři Izraele vědomě či instinktivně vypouštějí pokusné balónky, které následně nechávají prasknout, aby vypustili zase další.

Stejný vzorec

Podobný vzorec je aktuální i v případě izraelského soudnictví. Po dobu více než deseti let radikální síly v Likudu a dalších stranách zběsile navrhují zákony namířené proti soudům.

Čtěte také

Netanjahu hrál celou dobu roli hodného policisty. Každá zkouška, prasknutí a nový balonek přitom rezonuje v „živé demokratické debatě“. Jedni z ní nakonec odcházejí s úlevou, že to neskončilo tak hrozně, zatímco druzí debatě vyčerpaně podléhají.

Demonstrace přitom izraelskou vládu nijak zvlášť netrápí. Jsou důkazem oné „živé debaty“ v Izraeli a zároveň dávají vládě signál, aby zpomalila nebo změnila taktiku, jak svých cílů dosáhnout. To je i případ anexe Západního břehu.

Když nemůže proběhnout otevřeně přes noc, vláda na to půjde byrokraticky, postupně a projeví přitom ochotu k některým ústupkům. Východiskem je konec Benjamina Netanjahua na pozici premiéra. Ten sice většinou není tvůrcem těchto politik, pokud ale zůstane u moci, nemůžeme očekávat změnu, uzavírá Haarezt.

Víc si poslechněte v nedělním Světu ve 20 minutách, připravili Ondřej Čížek a Tea Veseláková.

autoři: Ondřej Čížek , Tea Veseláková
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.