Jacek Kuroň zemřel 17. června 2004
Odešel Jacek Kuroň. Postava - legenda. Člověk neobvyklého mravního formátu. Disident, politický vězeň, společník v tom nejlepším slova smyslu. Do poslední chvíle přesvědčený idealista, bojující o spravedlivý a tolerantní svět. Vždy měl starost o slabé. Vždy hájil práva menšin.
Jacek Kuroň se narodil 3. března 1934 ve Lvově v rodině polsko židovsko ukrajinského původu, silně socialisticky orientované. V roce 1957 vystudoval historii na Varšavské univerzitě. Už jako student se politicky angažuje a je za svoji angažovanost pronásledován. Z levicových pozic píše v roce 1964 spolu Karolem Modzelewskim slavný "Otevřený dopis všem členům Polské sjednocené dělnické strany". Obviňuje v něm polské komunisty ze zrady dělnických ideálů. Za něj stráví tři plná léta ve vězení. V únoru 1968 spoluorganizuje a účastní se studentského protestu proti zákazu Mickiewiczovy protiruské hry Dziady v Národním divadle ve Varšavě. 8. března je na to zatčen. Ve vězení stráví další tři léta a půl. Celkem si ve vězeních komunistického Polska odseděl devět let. V sedmdesátých letech minulého století patřil mezi zakladatele a vůdce Výboru na obranu dělníků KOR. Aktivně se jako člen Výboru účastnil pomoci stávkujícím v roce 1976 v Radomi a Ursusu. Jeho varšavský byt sloužil jako kontaktní místo, kde byly soustřeďovány informace o lidech tehdy pronásledovaných.
Sehrál velmi důležitou roli při zakládání nezávislých odborových svazů. Přestože měl porozumění pro dělnické bouře, považoval za chybu, že dělníci, protestující v ulicích vypalovali stranické výbory. Razil proto heslo "Nevypalujte cizí výbory, zakládejte raději vlastní." Na konci sedmdesátých let spoluzakládá Sdružení vědeckých kursů, známé spíš pod pojmem Létající univerzita. Byl přesvědčen, že opozice musí být opozicí vzdělanou a kvalifikovanou. Působí jako lektor Létající univerzity a je pro to pronásledován. Za místo přednášek mu slouží jeho varšavský byt. Jeho přednášky se pokoušejí rozbíjet bojůvky mladých mlátičů, organizované komunisty.
Patřil mezi nejnenáviděnější a nejpronásledovanější protivníky komunistického režimu. Vzdor tomu, nikdy ve svém odporu vůči komunistické moci neochabl. V roce 1980 ještě stihl podat informaci Radiu Svobodná Evropa o vypuknutí stávek na baltském pobřeží a vzápětí byl zatčen a držen jako rukojmí. Osvobozen byl až na nátlak dělníků z gdaňské loděnice. Stal se poradcem mezipodnikového výboru nezávislých odborů Solidarita.
13. prosince 1981 v den vyhlášení válečného stavu v Polsku je znovu zatčen a uvězněn. Obviněn je z pokusu svrhnout státní zřízení.
Po amnestii v roce 1986, kdy byli propuštěni všichni internovaní v souvislosti s válečným stavem, zakládá spolu s Lechem Wałęsou Občanský výbor. Komunistická moc ho natolik nenáviděla, že odmítla, aby spolu s dalšími představiteli opozice usedl u kulatého stolu, konaného počátkem roku 1989.
V prvních svobodných volbách v červnu 1989 zvítězila demokratická opozice. Tadeusz Mazowiecki se stal prvním nekomunistickým premiérem a Jacek Kuroň jeho ministrem práce. Polskou společnost čekala těžká léčebná kůra. Říkalo se tehdy - Leszek Balcerowicz, ministr financí provádí těžkou operaci, Jacek Kuroň slouží jako anesteziolog. Jazyk obecný si tehdy osvojil nový pojem - kuroňovka. Míněna tím byly podpora v nezaměstnanosti, ale také polévka pro chudé, kterou Kuroň chodil sám nalévat.
Jacek Kuroň se jako člověk i jako politik těšil ohromné důvěře napříč celým politickým spektrem. V roce 1995 kandidoval na polského prezidenta. Do té doby vídán pouze v džínsech, poprvé předvedl, že mu sluší i oblek. Ve volbách dostal deset procent odevzdaných hlasů.
Řadu let byl těžce nemocný. Nakonec tohoto silného muže na těle i na duchu, tohoto opravdového chlapa nemoc přemohla.
