Jak dopadla sociální reforma

Je dost pravděpodobné, že v delší perspektivě budeme na dvanáct měsíců Paroubkovy vlády vzpomínat právě jako na rozhodující rok, kdy se rozhodlo o sociálním systému. Změna je opravdu hluboká a zasahuje do života každého člověka. Zůstává však otázkou, jestli budeme vzpomínat v dobrém. Dnešek odpověď může těžko nabídnout, protože předem není jisté, jak bude nový systém fungovat. Zákony schválil v úterý a ve středu parlament a je pouze známo, podle jakého záměru. Patří přitom k českým zvyklostem, že politická debata tyto záměry nedokázala úplně vyložit.

Všechny reformy sociálního státu ve světě řeší dva úkoly: jak zařídit, aby bylo co nejméně nezaměstnaných a aby bylo hodně dětí. Není to jednoduché, protože globální ekonomika bere práci a zakládání rodin spíše brání.

Český plán je důmyslný a v Evropě nemá obdoby. Stručně řečeno, nespokojí se s jednou sociální sítí, ale zavěšuje hned dvě - jednu nahoře a druhou pod ní. Pokud jde o horní síť, řeší problém s dětmi. Reforma mimořádně zvyšuje sociální dávky rodičům, kteří zůstanou doma, dokud jsou děti ještě malé - mají nárok na polovinu průměrné mzdy. Pokud doma nejsou, budou mít u každého dítěte nárok na přídavky ve výši nejméně tisíc korun měsíčně. Stát bude rodinám statisícovými částkami přispívat, když budou chtít získat byt. Dokonce vymyslel novou dávku - příspěvek na bydlení, aby náklady za nájem a energie nepřekročily třetinu rodinných příjmů. Tato opatření se rozšiřují na všechny rodiny - nezáleží, jak vysoké jsou jejich příjmy.

Náklady na dávkový systém se tak mohou z dnešních třiceti miliard zvýšit na dvojnásobek - a dále porostou. Přitom není jisté, jestli změna přinese nějaké výsledky. To by se mohlo stát až ve chvíli, kdy by vznikla lepší infrastruktura pro matky - od nabídky jeslí a mateřských školek přes kvalitní dětská hřiště až k místům na zkrácený pracovní úvazek. Něco takového však stát zatím neplánuje a nejvýš se takové sliby objevují ve volebních programech. Běžní zaměstnanci s dětmi se tedy mohou spolehnout, že jim stát přidá peníze. Pokud ovšem člověk o práci přijde, je pro něho připravena spodní síť. Je vymyšlena úplně novým způsobem. Vznikne nové životní minimum, které občanům zaručí částku na živobytí, zhruba kolem tří tisíc korun pro osamělého člověka. Na každého dalšího člena rodiny přijdou dva tisíce.

Vedle toho budou mít lidé bez příjmů nárok na doplatek na bydlení. Je to částka, která nemá horní strop a dostane ji každý, kdo by ani po vyplacení příspěvku na bydlení neměl životní minimum.

Slabinou spodní sítě je fakt, že částky se proti současným poměrům zvyšují. Je možné, že chudá rodina přijde o tisíc korun, pokud její živitel nebude aktivně hledat práci - to však není významný pokles. Politici předpokládají, že nezaměstnané budou k práci motivovat aktivní terénní prací úředníci z radnice. Zatím však není jasné, jak to bude vypadat.

Problém může nastat také v tom, že se obě sítě překrývají. Úplně jednoduše řečeno - představme si rodinu, kde je matka doma s dětmi a bere polovinu průměrné mzdy. Nemá důvod chodit pracovat, navíc je velmi pravděpodobné, že po čtyřech letech v domácnosti ztratí šanci na dobrou práci. Mnoho důvodů k práci nebude mít ani její nezaměstnaný manžel.

Ukažme to na příkladu: Kdyby bral například deset tisíc čistého, měli by společně s manželkou dohromady 20 tisíc. Zaplatili by například sedm tisíc za bydlení a na živobytí by jim zůstalo 13 tisíc.

Kdyby však práci neměl, doplatil by stát náklady na bydlení a oběma by zůstalo sedm tisíc - dostali by se tedy zhruba na hranici životního minima. Tento příjem by se ještě zvýšil, pokud by měli víc starších dětí. Proč by tedy manžel pracoval kvůli několika tisícům - přece by mu stačilo, kdyby si občas přivydělal načerno. Zvlášť když je jisté, že příjmy chudých rodin se proti současné situaci zvýší. Na místě jsou tedy pochybnosti. Dosavadní systém měl problémy. Pořídit si dítě znamenalo propad životní úrovně. A kdo byl na sociálních dávkách, neměl mnoho důvodů hledat si práci. Řešením má být, že rodiny s dětmi budou víc dotovány státem. Dávky na děti budou na jedné straně dostávat bohatí lidé, kteří je nepotřebují. Na druhé straně - u nezaměstnaných - bude dítě alternativou pro hledání práce.

Reforma nás naučí žít jiným způsobem. Dětí může být víc, zvlášť ovšem v nižších vrstvách. Systém se podraží a protože jeho výdaje budou stoupat s rostoucí životní úrovní celé společnosti, nemusí být daleko doba, kdy všechny sociální služby už nebudeme schopni financovat.

Ve zkratce lze shrnout, že politici přistoupili k sociálním změnám se značnou nezodpovědností. A reformou se ji snaží přenést i na ostatní.