Jak je důležité být nalevo
Už se naplňuje předpověď, že Grossova bude už samotnou realitou donucena vykročit směrem doprava, za hranice, které vytyčil premiér Vladimír Špidla. Stačí shrnout zprávy posledních dnů. Sociální demokraté vážně uvažují o školném. Vicepremiér Martin Jahn doporučuje poplatky u lékaře i spoluúčast při léčbě některých nemocí. Premiér Stanislav Gross připouští, že důchodová reforma zavede takzvaný "druhý pilíř", povinné penzijní spoření u soukromých pojišťoven. Něco takového by se za Špidly nestalo.
Úplně ale takový posun nepřekvapil, Česká republika jenom následuje Třetí cestu britského premiéra Tonyho Blaira a napodobuje "Nový střed" německého kancléře Gerharda Schrödera. Překvapivá je jiná věc: ve vyjádření předních sociálních demokratů se často opakuje: Nechceme Blaira. Jaký to všechno pak dává smysl? Dělat blairovskou politiku a přitom popírat její zdroj?
Vysvětlení naštěstí existuje a nemusíme se tedy obávat, že nejsilnější parlamentní strana propadá schizofrenii. Sociální demokraté udělali ve své programové debatě další krok. Má to své vnitrostranické důvody. Vedení strany, jak známo, se dosud snaží najít věcný důvod, proč bylo správné odvolat z čela strany Špidlu, navíc je třeba najít politický postoj, který umožní na březnovém sjezdu zlikvidovat křídlo vzbouřeného místopředsedy Zdeňka Škromacha. O jaký krok tedy jde? Gross a jeho lidé se pokoušejí o modernizaci Špidlova programu. Bývalý premiér se obával, že tlak globální konkurence zlikviduje sociální státy v Evropě. Ty budou tak oslabené, že je převálcuje konzervativní revoluce. Špidla odmítal před globálním tlakem ustupovat. Připustil, že je nutné šetřit v rozpočtu, jinak ale zavelel "dost!" a zakázal převádět jakékoli kompetence, ať ve vzdělání, zdravotnictví, nebo sociálním systému, do soukromých rukou. Stát si musí zachovat kontrolu nad důležitými finančními zdroji, upozorňoval Špidla, jinak nás ovládnou nadnárodní korporace a vytlučou z naší práce rychlý zisk.
Ve skutečnosti Gross Špidlovo pojetí neodmítl, přesto se ho chystá nápadně modernizovat. Pokud jde o veřejnou správu, opouští pouze představu, že stát si v ní musí udržet stoprocentní kontrolu. Protože není dost silný, aby dokázal financovat školství, zdravotnictví i penze, pustí k tomu i soukromý kapitál. Stále si ale ponechá většinu akcií v systému, který přílivem financí zvenku úspěšně posílí.
Nejsme tedy jako Blair, mohou i nadále volat sociální demokraté. Jsme od něj nalevo, protože na rozdíl od něho nedáváme větší prostor trhu. Naopak posilujeme veřejný systém a služby trhu využíváme jen po způsobu, kterým charakterizoval Goethe svého Mefista: vždy chtíc zlo, vždy dobro vykoná.
Sociální demokraté upravili i Špidlovu strategii v rámci Evropy. Drží se jeho maximy, že je třeba vytvořit evropský sociální stát, který nastolí principy obhajující sociální bezpečí v tvrdé globální konkurenci. Zjednodušeně řečeno, celá Evropa bude fungovat stejně dobře jako dnes funguje Skandinávie. Bude mít funkční sociální systém, který úřady ochrání před zneužíváním, a také bude aktivně podporovat vzdělání, jehož pomocí dosáhne ekonomické prosperity. Není přitom nutné, případně zřejmě není vůbec možné, aby Evropa dostihla a předstihla Ameriku, jak chtěl ještě Špidla, stačí mít co nejlepší kvalitu života. Ta neleží pouze v penězích, ale také ve volném čase, který si člověk prostě může užívat. Tato představa má racionální jádro. Skutečně nelze vyloučit, že pád sociálních jistot natolik zhorší atmosféru společnosti, že frustrovaní Evropané ani nebudou mít chuť soutěžit se světem. Něco velmi podobného zažili při transformaci devadesátých let Rusové a do určité míry nakonec sami Češi.
My jsme ta moderní levice, říkají dnes sociální demokraté. Za životnou alternativu nemohou být považování komunisté ani Škromach, kteří se příliš drží starosocialistických představ o tom, že všechno zvládne státní kontrola. Na to už prostě nejsou peníze.
Teď tedy ideologům sociální demokracie zbývá přesvědčit o programu své straníky - šanci k tomu dostanou na programové konferenci koncem ledna. A pak ještě získat pro své myšlenky voliče před volbami napřesrok v červnu.
Mezitím budou muset obstát kritice, kterou je možné vést ze škromachovských pozic- přece jen jde o posun doprava. Nový program je také možné kritizovat za to, že nemá nic společného s realitou. Skutečně: je možné úspěšně transformovat zemi, kde stále roste počet úředníků, kde se pod hranici chudoby propadají především mladé rodiny a kde dosud neexistuje
Především je ale pro sociální demokraty důležitý pocit, že stojí nalevo Tento pocit, že stojím nalevo, hje důelžitou
