Jak jsme na tom s energiemi
Nevím, zda si to uvědomíme víc, že hospodaření s energiemi je - možná - největším problémem moderního lidstva, když na náš dominantní ČEZ přijela kontrola až ze sídla Evropské unie. I když se mělo jednat spíš o konkurenční boj mezi společností Czech Coal, která kontrolory údajně pozvala a společností ČEZ spolu se spřátelenou investiční skupinou J plus T.
Ať už ale byla příčina návštěvy kontrolorů jakákoli, vzbudila u veřejnosti - alespoň doufám - zájem o to, jak na tom vlastně s energiemi jsme.
Samozřejmě, že nejhospodárnější alternativou je ta energie, jež by se vůbec nemusela vyrobit, jíž by nebylo vůbec třeba. Připamatujme si jen nakupující zákazníky velkých obchodů, kteří, zpoceni, nosí své kabáty, případně i saka a svetry přes ruku, aby mohly být prodavačky oblečeny jen do halenek nebo triček s krátkými rukávy, když je v obchodě pětadvacet stupňů Celsia. To ovšem není předmětem tohoto komentáře.
Zájem veřejnosti i politiků o energetiku nejlépe ilustruje velmi pravděpodobná účast prezidenta Spojených států Baracka Obamy na summitu OSN v Kodani v prvé polovině prosince, který bude věnován právě energetice. I když jeho úspěch je ve hvězdách. Má se zabývat zejména pokračováním tak zvaného kjótského protokolu, jenž měl za úkol snížit exhalace oxidu uhličitého jednotlivých účastníků, ale má končit v roce dva tisíce dvanáct.
Poznamenejme, že oxid uhličitý vzniká při každém hoření, tedy i při hoření čehokoliv v jakékoliv elektrárně. A má být, spolu s jinými tak zvanými skleníkovými plyny, ve svém nahromadění již milionů tun ve slupce zemské atmosféry příčinou oteplení Země. Nikdo sice nemůže exaktně dokázat, že tomu tak skutečně je, ale skutečnost, že víceatomové plyny propouštějí ultrafialové záření, ale zpět již nepropouštějí záření tepelné, tomu může nasvědčovat.
Nehledě k tomu, že Země se údajně otepluje, o čemž svědčí i rozpouštění ledovců. Bez ohledu na to, jsou-li skleníkové plyny příčinou budoucího vzestupu oceánů v důsledku tání ledovců, je třeba respektovat skutečnost, že v přírodě se nic neděje bez následků. A proto vědci přesvědčili politiky, aby se zasloužili o omezení skleníkových plynů v atmosféře, jemuž má být, mimo jiné, zasvěcen kodaňský summit. Mezi signatáři kjótského protokolu totiž chyběli stále největší znečišťovatelé zemského ovzduší, jimiž jsou jak Spojené státy americké, tak v Protokolu dosud nezahrnuté rozvíjející se ekonomiky Číny a Indie.
Sneseme-li se z atmosféry zpět na zem, uvědomíme si zase naše problémy evropské a středoevropské, jež jsou rovněž energetické povahy a jež jsou spojeny -zejména co se plynu, jako energetického media, týká - s tak zvanou diverzifikací zdrojů. Abychom v zimě nemrzli. Těžko říct, kdo z východoevropských zemí má pravdu. Zda Rusko, když říká, že Ukrajina nám bere náš nasmlouvaný plyn, nebo Ukrajina, když říká, že Rusové plyn prostě nedodávají. Pravda má totiž na východ od Dněpru zcela jiné atributy a tak je lepší spoléhat na diverzifikaci zdrojů.
Plynovod North Stream má z Ruska do Německa obcházet Ukrajinu a Polsko po dně Baltského moře, South Stream má obcházet Ukrajinu z Ruska do jižní Evropy po dně Černého moře. Oba plynovody mají pro Českou republiku, jako pro malou středoevropskou zemi, o niž není tak velký zájem, jen relativní význam. Je to však rozhodně lepší o to, že na východě je jen jeden partner a že koncovými zeměmi, totiž Německem a Itálií, jsou při vzájemné propojenosti všech plynovodů, poměrně velké evropské země. Plynovod, o nějž má Česká republika stále zájem, je plynovod Nabucco, který sice nemá nic společného s Verdiho operou, ale zato jím má proudit, mimo Rusko, přes Turecko, turkmenský, neruský plyn. Jenže nevím, zda zájem o tento neruský plyn nebyl vyprovokován jen českým předsednictvím Evropské unie.
Velkým energetickým i tržním tématem poslední doby se staly, i v České republice, tak zvané obnovitelné zdroje a jejich využití. S nenasytností všech evropských obyvatel a jejich touhou po pohodlí vzrůstá o ně zájem, ale jsou země, kde nefouká ani moc vítr, ani nepálí moc slunce, nebo nebouří vůbec mořský příboj - abych vyjmenoval alespoň ty nejvýznamnější druhotné energetické zdroje, na něž je Česká republika právě dost chudá. S rozvojem těchto zdrojů energie se rozvinula v poslední době nicméně i zajímavá otázka, do jaké míry budou, dosud štědré dotace pro využití těchto zdrojů ovlivňovat cenu energií vůbec. Protože energií z druhotných zdrojů by mělo přece jen- při ideálním scénáři - i v České republice alespoň procentuálně přibývat.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
