Jak se dá poznat dobrý hejtman

Na události v kraji zřejmě nějaký vliv mají, jenže těžko odhalit, kde začínají a končí jejich zásluhy a kde je naopak třeba chválit vládu, případně obecní zastupitele. Také záleží, do jakých poměrů hejtman nastoupil. V prosperujícím kraji nemohl příliš zkazit ani ten nejméně schopný šéf, v krizovém regionu mohl hejtman řešit problémy sebevíc úspěšně, přesto obecný marasmus změnil jen málo.

Zdá se, že půjde volit jen podle stran, nezávisle na tom, jestli dosavadní hejtman byl dobrý, anebo špatný.

Přesto by se měl volič - už kvůli sebeúctě - pokusit zjistit schopnosti kandidátů. Tím spíše, že na kraji tolik o strany jít nemusí jako ve velké pražské politice. Existují tedy vůbec nějaká kritéria?

Je nepochybné, že média budou před volbami publikovat různá krajská srovnání. Předem je jasné, že v čele žebříčku prosperity bude Středočeský kraj a že mezi úspěšnými bude také Plzeňsko. Právě v nich přibylo nejvíc pracovních míst, reformují se nemocnice, staví infrastruktura. Vedle školství jsou právě tohle hlavní starosti hejtmanů - i když ani v těchto případech nemohou všechno ovlivnit.

Mezi ty, kteří mají potíže, půjde zařadit Ústecko a Moravskoslezský kraj. S problémem nezaměstnanosti se za čtyři roky nepodařilo pohnout a ve stresu se těžko dávají do pořádku i ostatní věci.

Jednou větou, rozdíly mezi regiony se zvětšují, přesto nelze automaticky chválit představitele těch úspěšných.

Politologové tvrdí, že použít jde v zásadě dvě kritéria. První je z komunálního pohledu. Kraje prosperují či se propadají podle určité setrvačnosti. Před čtyřmi lety nastoupili první hejtmani - vesměs z ODS a lidové strany. Museli organizovat nové úřady a rozhlédnout po svých úkolech. Pokud změnili trend k lepšímu, než by se dalo předpokládat, potom je rozumné chválit. Přitom má smysl hodnotit pouze konkrétní projekty.

Pokud přišla nová investice do míst, která zájemci dříve obcházeli, může to být zásluhou hejtmana. Když někde vznikla dobrá škola, když se podařilo oddlužit krajské nemocnice, pokud se podařilo zvládnout povodně - také za tím je možné tušit dobrou práci krajských radní.

Jen několik příkladů pro ilustraci. Na Vysočině a v Jihomoravském kraji měli nejvíce zadlužené nemocnice, přesto se je z finančního pohledu podařilo uvést do lepšího stavu, než ve většině jiných regionů. Zlínský kraj je periferií republiky, přesto v něm roste počet pracovních míst srovnatelně rychle jako ve středních Čechách. Plzeňsko má dobrou polohu, přesto stojí za pozornost, že se zlepšilo ve všech ohledech, na které může mít kraj nějaký vliv.

Tolik první pohled, druhým kritériem je politický profil krajských reprezentantů. Patří ke zvláštnostem posledních let, že hejtmani jsou z jiné strany, než premiér. Logicky dochází ke konfliktům a zástupci krajů prosazují své zájmy v Praze více cestou politických střetů, než přátelskou dohodou.

Běžný volič tedy může soudit podle toho, jak hejtmani dokázali své zájmy prosazovat v médiích. Pokud byli aktivní a razantní, museli přece být vidět. Bendl, Tošenovský, Dohnal, Zimmermann, Zahradník - jejich sláva určitě překročila hranice krajů.

Těchto pět mužů - je to ale věc názoru - zřejmě lze považovat za talentované politiky. Přesto jsou charakterem jiní, než lidé z pražského centra. Vždycky vstupují na scénu jako vyslanci svého kraje a potřebují veřejnou podporu pro nějakou konkrétní záležitost.

Krajské volby tedy mohou být šancí. Třeba ani nevyberou ty nejlepší kandidáty, na to jsme my voliči zřejmě příliš málo zkušení. Nelze ale vyloučit, že se něco naučíme. Především to, že politika má být především řešením věcných problémů. A že je dobře, když si s tím naši představitelé vědí rady.