Jak vznikl svět podle indiánů?
V České republice dlí v těchto dnech na návštěvě vnuk slavného českého dobrodruha a cestovatele A.V. Friče, pan Rodolfo Ferreira Frič. Jeho Indiánskou knížku, která v českém překladu nedávno vyšla a je mimo jiné svérázným výkladem indiánských mýtů, představila v překladatelském kabaretu v Divadle na prádle režisérka Českého rozhlasu Hana Kofránková.
Hana Kofránková: Představte si, co byste dělali, kdyby k vám náhle doputoval dopis s datem, které jsem zapomněla…
Libor Vacek: Prvního března 2002. Z vysokého břehu nad řekou Paraguay, pod kokosovou palmou před svým domem vám píše Rodolfo Ferreira Frič, Indián Čamakoko s Puerto Esperanzy, aby vás pozdravil jako své české příbuzné z Prahy 5 v České republice… Obdržel jsem váš dopis prostřednictvím misionářů přímo z pošty z Baia Negra. Velmi mě povzbudilo, že se takto dají posílat dopisy, a dostal jsem chuť vyprávět vám příběh svého života.
A takto se představil sám Indián z paraguayského kmene Čamakoko:
Jsem Rodolfo Ferreira Frič…
Nejzajímavější ovšem byly ukázky z Fričovy Indiánské knížky, které českému čtenáři přibližují úhelné kameny mytologie jihoamerických Indiánů.
Libor Vacek: RFF, rozmnožení domorodců. Kromě Boha, stvořitele všech věcí, který se nechal oslovovat jako Osiasús, věřili moji předkové taky v pohanská božstva, která se objevila v dávných časech. Byly to velice mocné krvežíznivé lidožravé bytosti. Pronásledovaly lidi a ti před nimi utíkali ze své pravlasti, až přišli na jiný kontinent. Celé zástupy lidí prchaly a skrývaly se před nimi, Lidožravé bytosti je zahnaly až do Jižní Ameriky. Cestou se spousta lidí schovala mezi kameny a v křoví, a tak vznikly jednotlivé americké národy. Malé skupinky lidí se ukryly v pralese, a tak vznikli domorodci, kteří v lese už zůstali. Když se domorodci rozmnožili tak, že jich bylo jako prachu, rozptýlili se po celé zemi. Šli a šli, až přišli na místo, kde končí pevnina a nazvali je Mimič Puhro, což značí „konec světa“, nebo ještě lépe „poslední výběžek země“. Tady uviděli moře, matku řek, což se po našem řekne Onóta Pau. Protože měli z moře strach, vrátili se do vnitrozemí, usadili se poblíž řeky Paraguay, která tehdy byla jen takový potok, asi tři metry široký, který se dal přeskočit z jednoho břehu na druhý, nebo by se přes něj dal položit kmen, po němž by se přešlo na druhou stranu.
A co říci závěrem? Indiánskou knížku Rudolfa Ferreiry Friče si rozhodně přečtěte.
