Jak změnit ústavu

S pokračující vládní krizí, která může přerůst v krizi v ústavy, však pomalu nastává doba, kdy se začne vážně o metodě soudce Beana uvažovat.

Právníci už dnes upozorňují, že česká ústava, která byla šita horkou jehlou, není příliš dobrým nástrojem, případně mantinelem pro řešení vládních krizí. Dnes má v české politice významné místo parlament, kde mají poslanci možnost kdykoli hlasovat o nedůvěře vládě. Nemají přitom povinnost se zajímat o to, kdo bude zemi vládnout, až se jim kabinet podaří svrhnout. Důsledky jsou vidět právě dnes. Česko má vládu bez většinové podpory ve sněmovně a skoro polovinu ministrů v demisi. Shrnout by se to dalo slovy, že vlastně vládu nemá. A nemá ani jistotu, kdy vlastně vládní krize skončí.

Svévoli poslanců proto ústavy jiných národů omezují. Obvykle pomocí pravidla, že nezodpovědná sněmovna, neschopná zajistit dostatečnou podporu vládě, bývá rozpuštěna. Česká ústava takovému řešení spíše brání. Pokud vláda padne, mají prezident a předseda sněmovny k dispozici tři pokusy jmenovat nového premiéra. Teprve když poslanci žádnou ze tří nových vlád neschválí, je možné sněmovnu rozpustit a vyhlásit nové volby.

Je to tak složité, že v roce 1998, když chtěla sněmovnu rozpustit většina poslanců, raději byl vyhlášen speciální ústavní zákon, podle kterého se zkrátilo volební období. Mimořádná akce přitom nemusí pomoci ve všech případech - ke svržení vlády stačí 101 hlasů, ke schválení ústavního zákona je jich třeba sto dvacet.

Najít cestu k rozpuštění nezodpovědné sněmovny je tedy úkolem dneška. Kdyby měli poslanci nad sebou takovou hrozbu, jistě by nepřipustili současný stav, kdy zemi nikdo nevládne.

První iniciativa už přišla ze Senátu, kde pravicové kluby doporučují mírnou změnu ústavy, podle níž poslanci mohou sněmovnu sami rozpustit. O smyslu takového řešení pochybují ústavní znalci. Pokud by bylo možné sněmovnu rozpustit jen prostou většinou, hrozilo by, že se národním sportem stane nejen svrhávání vlád, ale také likvidace sněmoven. Pokud by k rozpuštění byla třeba příliš vysoká většina, poslanci by se na tom nikdy nedohodli. Bylo by to z jednoho velmi prostého důvodu. Rozpuštěním sněmovny přicházejí její členové o všechny své výhody. Kdo by se jich chtěl zbavit před volbami, ptá se v Hospodářských novinách Vojtěch Šimíček z nejvyššího správního soudu.

Druhý vzor poskytuje Německo a další středoevropské země, které Němce kopírují. Vyslovit nedůvěru berlínskému kancléři není jednoduché. Když se nepodaří do dvou dnů od vyslovení nedůvěry najít většinu pro další kabinet, zůstává úřadovat původní vláda. Pokud naopak bundestag kancléři žádnou vládu ani neschválí, může být rozpuštěn.

Takovou změnu znalci rovněž odmítají. Znamenala by příliš dramatický zásah do českého ústavního systému, když z parlamentního by udělala kancléřský. A pro takový převrat se těžko hledá většina.

Proti samorozpuštění sněmovny má návrh posilující premiéra jednu výhodu. Stanovil by politikům tvrdší mantinely a donutil je hlasovat víc konstruktivně.

Třetí variantu navrhuje ústavní expert Karlovy univerzity Ján Gronský. Podle něho je rozumnější posílit roli prezidenta. Ústava s ním už dnes počítá jako s arbitrem některých sporů, teď by dostal pravomoc při konfliktu premiéra s parlamentem. Když předseda vlády ztratí důvěru sněmovny, měl by podle Gronského stejně jako dnes podat demisi. Prezident by ji mohl přijmout, na rozdíl od dneška by ale sám mohl jmenovat udržovací úřednickou vládu. Její mandát by trval do té doby, dokud by sněmovna nenašla novou provládní většinu. Prezident by ovšem měl ještě jednu zbrusu novou možnost. Demisi premiéra by nepřijal a pověřil by ho vládou až do předčasných voleb, které by prezident vyhlásil v ústavou stanovené lhůtě.

Podle Gronského tento návrh nejvíc odpovídá duchu české ústavy. Ovšem také on by mohl velice rychle najít kritiky, kteří by mu jistě vytýkali, že příliš posiluje nepřímo voleného prezidenta. Na druhé straně návrh potvrzuje starou pravdu, že není možné uvařit omeletu, aniž rozbijeme pár vajíček. Kdo chce dát mantinely sněmovně, musí posílit jinou instituci - premiéra, nebo prezidenta.

Je jasné, že každá změna ústavy vyžaduje dlouhou debatu u níž nejde předvídat, jak dopadne.

Pokud by se ale našla cesta, která by otevřela nové postupy, jak vytvořit stabilní vlády a přitom donutit politiky, aby se po této cestě vydali, pak je jisté jedno. Při takové cestě bychom se nechovali stejně jako soudce Roy Bean. Ten zásahy do zákonů pouze zvětšoval svou vlastní pravomoc.