Životní motto:
Miluj, jako by tě nikdo nikdy nezranil. Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze. Tancuj, jako by se nikdo nedíval. Zpívej, jako by tě nikdo neposlouchal. Žij, jako bys žil v ráji!
Před rozhlasem:
Původně jsem vystudovala herectví, po několika letech a mnoha televizních i divadelních inscenacích jsem už nastálo - před pár desítkami let - zakotvila za mikrofonem, postupně ve dvou soukromých rádiích. V současnosti také učím lidi (nejen) mluvit v rámci mediálních tréninků, workshopů komunikace a dalších soft skills, vedu semináře a individuální konzultace osobnostního rozvoje.
Co mě baví:
Povídání s lidmi ve všech podobách, příběhy, hledání cesty, která vede k tomu, jak se mít líp. Taky miluju plavání, hlavně v čistých řekách a moc ráda zpívám, v poslední době občas i veřejně s kapelou.
Všechny články
-
Kdybychom dýchali jako miminka, tak jsme za vodou, říká s úsměvem lektor o správném dýchání
„Moderní člověk má takové tři nešvary – říkám, že se přejídá, předýchává a pře pře myšlenkovává. Všechno je to provázané dohromady,“ říká v Apetýtu lektor Marek Lukas.
-
Rudy Linka žije svůj sen. „Někdy se musím propleskat a říct si, jestli je to vůbec možný,“ směje se
„Neuměl jsem anglicky, neměl jsem peníze, ale byl jsem do té hudby tak zapálený, že jsem se vždycky dostal k těm nejlepším lidem,“ svěřuje se v Apetýtu Rudy Linka.
-
Jan Budař: Film mě bavil od začátku. O herectví jsem začal uvažovat, když jsem viděl Rain Mana
Nuda v Brně, Václav nebo Hovory s TGM. Jan Budař nejen hraje, ale i režíruje a píše. A v Apetýtu představil svůj nový projekt – film Vítěz, ke kterému patří i živá beseda.
-
Grafika slouží k tomu, aby nám odvykládala příběh ve dvou vteřinách, říká šéf brněnského studia
„V každém oboru je třeba pokora, jinak je to konečná,“ myslí si David Geč, šéf brněnského grafického studia. Co by měl dnešní grafický designér dokonale ovládat?
-
Maminko, usměj se. Je to výzva, ale pomůže to všem, říká o projektu Velvet smile pečující maminka
„Pořád máte něco, co je důležitější než vy sama. Ale pak jdete na masáž nebo ke kadeřníkovi a můžete vypnout,“ říká maminka pečující o dceru s autismem.
-
Petra Švehlová o udržování lidových tradic v moderní době, brněnské Líšni i focení
Stavařka, kurátorka výstav a amatérská fotografka Petra Švehlová povypráví v Apetýtu nejen o tom, co znamená být Marvanem ze Staré Líšně.
-
Aby za těch 60 let, co spolu hrajeme, všechno fungovalo na jedničku? Nesmysl, smějí se Ulrychovi
„Písnička Za vodou, za horou nás vždycky dokáže spojit a nabít. Tu bychom zase měli začít hrát,“ zamýšlí se v Apetýtu Petr Ulrych. K mikrofonu usedl se sestrou Hanou.
-
Brněnské Divadlo Barka slaví třicetiny. Je to takové moje druhé dítě, říká s úsměvem jeho ředitelka
Letos uplyne třicet let od založení Divadla Barka – prostoru pro menšinové, amatérské a další kulturní aktivity. Jak budou slavit? To prozradí Zdeňka Vlachovská.
-
Od kouzelnického sportu se čím dál víc odkláníme. Famfrpál je rychlý a kontaktní, říkají hráči
Famfrpál vznikl v roce 2005 ve Spojených státech na univerzitě ve Vermontu. Byl inspirován fiktivní hrou z knižní série o Harrym Potterovi.
-
Na Brně mám ráda i to, co spousta lidí nenávidí, přiznává ředitelka spolku Vesna Barbora Antonová
„Mám pocit, že teď ve Vesně můžu poprvé v životě zužitkovat všechny ty nevyužitelné zkušenosti, které jsem nasbírala během života,“ říká ředitelka spolku Antonová.
