Japonské pravoslaví
Japonská autonomní pravoslavná církev několik dnů marně pátrala po jednom ze svých kněží, otci Vasiliji Tagučim. Jeho chrám leží v Isinomaki, městečku uvnitř oblasti nejhůř postižené zemětřesením a vlnami tsunami. Tento čtvrtek se otec Vasilij, považovaný až do té doby za nezvěstného, naštěstí ozval.
Strach o otce Vasilije vyslovil už v úterý pracovník oddělení vnějších vztahů Moskevského patriarchátu Dmitrij Petrovskij, který situaci pravoslavných farností v Japonsku soustavně sleduje. Ten zároveň sdělil, že „z Japonska zatím chvála Bohu nepřišly žádné zprávy, že by zahynul nějaký tamní pravoslavný duchovní“.
Podle informací tohoto moskevského církevního hodnostáře je v oblasti tichomořského pobřeží Japonska celkem 24 pravoslavných svatostánků. Úplně zničen nebyl naštěstí ani jeden, ale některé z nich jsou značně pošramocené, sděluje Petrovskij. Podle jeho informací jsou také všechny chrámy v Japonsku, patřící přímo Ruské pravoslavné církvi, v pořádku: „Vše je celé a všichni jsou živí,“ říká pan Petrovskij. Navíc už se jak z Japonska, tak z Ruska ozývají první dobrovolní dárci, kteří jsou ochotni případné škody na pravoslavných sakrálních stavbách v Japonsku uhradit.
Pravoslavnou církev v Japonsku zakládal otec Nikolaj Kasatkin, který z rozhodnutí ruského pravoslavného synodu do země přicestoval v roce 1861. Roku 1870 zřídil ruskou pravoslavnou misii v Japonsku a stanul v jejím čele. Otec Nikolaj poté přeložil Písmo svaté do japonštiny a v Tokiu nechal zbudovat první japonský pravoslavný chrám.
Roku 1970 Ruská pravoslavná církev prohlásila otce Nikolaje za svatého. Ve stejném roce Moskevský patriarchát poskytl Japonské pravoslavné církvi autonomii. Tato církev se v současné době skládá ze tří eparchií – Kiótské a západojaponské, Sednajdské a východojaponské a konečně Tokijské, má 150 farností, jež obhospodařuje 40 duchovních.
Vraťme se ale k otci Nikolajovi Tagučimu. Ten ve zmíněném úterním telefonátu zmínil, že jeho věřící budou v této chvíli potřebovat Bible, modlitební knížky a malé krucifixy, tedy to, co měl každý pravoslavný v postižené oblasti doma, ale co nepřežilo. Jak tento duchovní uvádí, veškeré náboženské knihy mohou být i v ruštině, protože tímto jazykem vládnou nejen ruští pravoslavní v Japonsku, ale většinou i jejich souvěrci japonského původu.
