Jaromír Nečas, pěšák Mnichova a tragická oběť loajality

9. listopad 2023

V polovině září 1938, v době vrcholící krize česko-německých vztahů, poslal prezident Edvard Beneš tajně do Francie ministra Jaromíra Nečase, aby Francouzům tlumočil údajnou ochotu české strany odstoupit nacistickému Německu část pohraničí. Benešova intrika za zády vlády i parlamentu nezůstala díky Nečasovi zapomenuta. Jak ale dopadl on sám? V Portrétech o tom pohovoří historik Michal Pehr.

Historikové se dnes v názorech na „Nečasovu misi“ rozcházejí. Nečas měl Francouzům předložit Benešův tajný návrh řešení kritické situace: Československo odstoupí Německu pohraniční oblasti a republika se tak zbaví až 900 tisíc Němců.

Čtěte také

Německo ovšem přijme další milion českých Němců, vysídlených z československého vnitrozemí. Podle nemalé části historiků lze takové jednání považovat za svého druhu vlastizradu, protože prezident bez vědomí vlády a parlamentu navrhl předání části území jinému státu.

Druhá názorová skupina se přiklání k tomu, že Beneš do Paříže důvěrně po Nečasovi nevzkazoval, že Československo je připraveno odstoupit pohraničí (a to skoro dva týdny předtím, než se o tom rozhodlo v Mnichově), ale že Beneš chtěl dát Francii najevo, kam může při jednání s Hitlerem zajít a odkud už Československo neustoupí. Nečas měl podle tohoto výkladu pouze sondovat, co by ještě Francouzi považovali za přijatelné při jednáních s Německem o Československu.

Poznámky k politickým událostem před a po Mnichovu

Jisté je, že sám Beneš nechtěl být už nedlouho po celé události se svým návrhem spojován. Došlo mu, že po Mnichovu by to posloužilo jeho kritikům právě k nařčením, že možnost odstoupení Sudet připouštěl či dokonce inspiroval.

Čtěte také

Když se Beneš a Nečas za druhé světové války ocitli oba v exilu ve Velké Británii, byl Nečas šokován, když se na něj Beneš obrátil s návrhem, aby zodpovědnost za pařížskou misi vzal loajálně na sebe.

Podle Benešova přání měl Nečas tvrdit, že jeho návštěva ve Francii před mnichovskou konferencí byla Nečasovým vlastním průzkumem, a že v Paříži jednal jako sociálně demokratický člen československé vlády s představiteli francouzských socialistů. To samozřejmě nebyla pravda.

Jaromír Nečas, v té době už zcela vytlačený Benešem z exilové politiky a „odsunutý“ na venkov do Walesu, sepsal koncem roku 1943 memorandum o své misi a nazval je Poznámky k politickým událostem před a po Mnichovu. Vylíčil události, jak se skutečně odehrály, včetně popisu Benešovy role. Dokument se nachází v archívu Hooverova ústavu při Stanfordově univerzitě v Kalifornii.

Čtěte také

Jaromír Nečas (1888 – 1945) se do pozice ministra sociální péče, kterou zastával v letech 1935 až 1938, vypracoval přes inženýrskou a později úřední práci na Podkarpatské Rusi. Coby ministr požíval neobvyklého respektu většiny politických stran, byl známý tím, že osobně navštěvoval nezaměstnaností postižené pohraničí a německy promlouval k tamním dělníkům, jejichž složitou situaci detailně znal.

Nacisté se mu za péči o české Němce „odvděčili“ tím, že po Nečasově útěku z Protektorátu věznili jeho manželku i dceru, obě zahynuly v Osvětimi. Zpráva o jejich smrti přispěla ke zhoršení Nečasovy choroby a jeho předčasnému úmrtí.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.