Je Gruzie v Moskvě vzata na milost? A proč?
V úterý kolem osmé hodiny večerní přistál na moskevském letišti Domodědovo boeing 737 s více než stovkou pasažérů na palubě. Na tom by jistě nebylo nic divného, vždyť v Domodědovu denně přistávají a vzlétají stovky letounů. Na tento stroj však čekaly desítky novinářů, televizní štáby i prostí zvědavci, protože zmíněný boeing patřil gruzínské společnosti Airzena a přiletěl z Tbilisi, odkud se do Moskvy přímo nelétalo od 2. října 2006.
Oficiálně byl důvodem pro zastavení letů mezi Moskvou a Tbilisi fakt, že gruzínské aerolinky neplatily ruským pozemním pracovištím letového provozu za poskytované navigační služby. Tento dluh byl pře pár dny skutečně vyrovnán. Skutečná příčina však byla docela jiná: Gruzínské úřady na podzim roku 2006 zatkly několik ruských důstojníků, působících služebně v Gruzii, a obvinily je ze špionáže. Všichni tito muži byli sice za pár dní předáni orgánům OBSE a jejich prostřednictvím vydání Rusku, ale to už rozsáhlým tvrdým krokům Moskvy vůči Tbilisi nezabránilo. Kromě přerušení leteckého provozu bylo zastaveno i spojení lodní, poštovní styk a navíc byly z Ruska do Gruzie deportovány desítky Gruzínů, vybavených platnými ruskými doklady a žijících v Rusko často desítky let. Jedna starší Gruzínka dokonce během deportace mimořádnému psychickému vypětí podlehla a zemřela. Za zmínku jistě stojí, že už několik měsíců před událostmi z konce září a počátku října 2006 ruská strana zasadila Gruzii jinou, možná ještě citelnější ránu, když "z hygienických důvodů" přestala dovážet jeden z hlavních gruzínských artiklů, tedy víno, a kromě toho i proslulou minerální vodu boržomi. Právě proto se v obnovených letech Airzeny, k nimž se má co nevidět připojit i ruský Aeroflot, pořádají degustace gruzínských vín, aby se tak připomnělo další a zatím nevyřešené vyloženě diskriminační opatření Ruska vůči Gruzii.
Je jistě dobře, že se vztahy mezi oběma zeměmi, které se od událostí starých půldruhého roku pohybovaly kolem bodu mrazu, tak výrazně zlepšují - vždyť postupně mají být zrušeny veškeré blokády a ruská osobní loď Michail Světlov ze Soči do gruzínského Batumi zatím proti původnímu plánu nevyrazila jen proto, že na Černém moři bylo bouřlivé počasí. Měli bychom se ovšem ptát, proč to všechno tak najednou.
Jedno vysvětlení se rozhodně rýsuje: Příští týden proběhne v Bukurešti summit NATO, kde se má mimo jiné projednávat otázka možného příštího přijetí Ukrajiny a Gruzie do aliance. O tom, že to Moskva nebere na lehkou váhu, svědčí i rozsáhlý rozhovor nově zvoleného ruského prezidenta Dmitrije Medveděva pro britský Financial Times. Ten doslova prohlásil (citujeme): "Myslíme si, že je to mimořádně problematické pro nynější strukturu evropské bezpečnosti... Žádný stát by nebyl rád, kdyby měl u svých hranic zástupce vojenského bloku, do něhož sám nepatří." (Konec citátu)
Náhlá vlídnost Moskvy vůči Tbilisi by tedy mohla mít stejný důvod, jako měla původní nevraživost - tedy politický. Je totiž těžké nutit k neúčasti ve vojenském paktu, jenž považujeme přinejmenším za soupeře, někoho, komu sami házíme klacky pod nohy a objektivně ho tak do té cizí náruče postrkujeme. Není vyloučeno, že na tohle už v Moskvě konečně někdo přišel. Ostatně odpovědi nebo alespoň jejího významného náznaku se dočkáme už příští týden z Bukurešti.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
