Je to trest za radar, nebo technický problém...?
...ptají se dnes nejen mnozí čeští politici, ale i řadoví občané naší republiky. A není divu: Rusko prudce snížilo dodávky ropy do České republiky původně bez udání důvodu a až později jsme se doslechli, že jde o údajné technické potíže. Podle serveru Euro online klesaly dodávky ropy ropovodem Družba už celý uplynulý týden a ve čtvrtek ruská strana oznámila, že snížení dodávek pro měsíc červenec bude ve větším rozsahu.
Ze smluvně dohodnutých 500 tisíc tun ropy zřejmě dojde méně než 300 tisíc tun. Jak sdělila kompetentní česká místa, kupříkladu tuto sobotu přišlo ropovodem s dnes poněkud tragikomicky znějícím názvem Družba místo nasmlouvovaných 16 000 tun jen 10 000. Oněch 300 000 tun za měsíc je tedy číslo zcela reálné.
Družba je jak známo zařízení dosti letité a nejrůznější havárie se na něm přirozeně přiházívají. Když však nehoda, kterou ruská strana zatím blíže nespecifikovala, přijde pouhé dva dny po podepsání rusko-americké dohody o výstavbě významného amerického zařízení v českých Brdech, proti němuž Rusové už půldruhého roku vytrvale a velmi vehementně protestují, je to přinejmenším podezřelé. Pokud by se snad jednalo o politický trest, který by byl trvalejšího rázu, rádi si uvědomíme, jak prozíravým, ač ve své době z mnoha stran zpochybňovaným tahem, bylo vybudování méně výkonného, zato však politicky podstatně spolehlivějšího ropovodu Ingolstadt, jímž do naší země může proudit ropa ze středomořského přístavu Terst.
Nebuďme paranoidní a věřme, že ruská strana má na tomto dosti starém zařízení skutečně problémy, na jejichž odstranění bude potřebovat celý měsíc. Rusko s oblibou a vytrvale tvrdí, že svých energetických zásob jako prostředku nátlaku nevyužívá. Když se však ohlédneme na posledních pár let a uvědomíme si, jaké potíže už přinejmenším potřetí zažívá každý Nový rok na Moskvě stále nezávislejší Ukrajina, rozhodně přinejmenším zbystříme pozornost. Ostatně jak potvrdila nedávná cesta prezidenta Medveděva do Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Turkmenistánu, ruský polostátní těžařský kolos Gazprom je ochoten v těchto zemích nakoupit prakticky veškeré exportní přebytky jejich zemního plynu za světové ceny, aby s nimi Rusko dále mohlo obchodovat samo. A ještě jeden příklad: Když Litva před dvěma lety neprodala svou rozhodující ropnou rafinérii v baltském přístavu Mažeikai ruskému zájemci, ale polskému koncernu PKN Orlen, příslušná větev ropovodu Družba se rovněž porouchala, a to tak zásadně, že jí už dva roky neprotekl ani litr.
Česká republika není na konci roury, ale je zemí tranzitní. Úplné zastavení ruských dodávek jí tedy zřejmě nehrozí. Že je ale tato havárie potrubí havárií spíše diplomatickou, se jeví jako téměř jisté. Čím déle bude omezení dodávek ruské ropy trvat, tím větší máme důvod se domnívat, že jde přinejmenším o jakýsi pokus o pohrůžku. Na druhé straně není důvod nenaslouchat kupříkladu nedělní argumentaci ministra průmyslu a obchodu Martina Římana. Ten v neděli pro Českou televizi poznamenal, že Rusové jsou si jistě vědomi, jaké nepříjemnosti by si v myslích prostých českých občanů podobným počínáním způsobili. Kéž měl pan ministr pravdu.
Pokud totiž jde o ruské velmocenské ambice - a těm je chystaný americký radar v Brdech trnem v oku - mají ruští politici někdy tendenci chovat se iracionálně a v rozporu se zdravým rozumem. My doufejme, že to se tentokrát nestane, anebo že jsme se opravdu stali jen dočasnou obětí čistě technického problému.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
