Je to v zájmu všech
tvrdí Moskva a v mnoha ohledech má vlastně pravdu. Oficiální ruská argumentace mluví o tom, že smyslem těchto nových sil rychlého nasazení je čelit jak infiltraci teroristických sil z jihu, tedy především z Afghánistánu a Pákistánu, tak i případným islámsko-extrémistickým nepokojům přímo na území pěti postsovětských středoasijských republik, které jsou společně s Běloruskem a Ruskem členy zmíněné Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti.
Racionálně zní i argument, že síly, tvořené zatím deseti prapory, z nichž pět je ruských, by měly výhodu v tom, že při eventuálních operacích těchto sil na severu Afghánistánu by středoasijští vojáci z dalších pěti praporů snáze našli společnou řeč se svými soukmenovci v této oblasti. Žijí tam totiž jak Uzbekové, Tádžikové i příslušníci dalších středoasijských národů. Navíc by se tyto síly údajně měly stát účinnou překážkou pro stále sílící narkobyznys, které se hlavně z Afghánistánu šíří právě do středoasijských zemí.
Na druhé straně se však nikdo v Moskvě netají tím, že ačkoli v dobách míru budou vyčleněné jednotky včetně ruské 98. gardové výsadkové divize a 31. výsadkové brigády zůstávat v místech své trvalé dislokace, jde o zárodek jakéhosi Antinata, které by mimo jiné mělo obnovit ruskou mocenskou převahu v bývalých svazových republikách Střední Asie. Není také tajemstvím, že mimořádný summit v Moskvě vyvolala loňská srpnová krize v Gruzii, protože Rusko se ve středoasijské oblasti nehodlá smiřovat s vlastním ústupem a případným růstem amerického vlivu. Prvním velmi hmatatelným krokem tímto směrem je bezesporu moskevské prohlášení kyrgyzského prezidenta Bakijeva o zrušení americké letecké základny v Manasu. Velvyslanec Ruské federace při NATO a známý ruský jestřáb Dmitrij Rogozin už včera stačil prohlásit, že uvolněné prostory po Američanech nezůstanou prázdné a že už zanedlouho se tam postěhují vojáci ruští. Oficiální místa v Biškeku k tomuto prohlášení poznamenala, že jim nic podobného zatím není známo, ale že je to "zajímavá myšlenka"...
Hned po tomto důležitém a v jistém smyslu přelomovém summitu Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti následoval další, tentokrát vrcholná schůzka hospodářského uskupení stejných států, ovšem bez Uzbekistánu a s Arménií jen v roli pozorovatele, nazvaného Euroasijské ekonomické společenství. Jediným činem tohoto fóra bylo vytvoření společného protikrizového fondu, o němž ruský prezident Medveděv prohlásil, že "to není pytel peněz, ale nástroj pro chvíle, kdy se některá z členských zemí octne v tísni".
Ať tak či onak, četné komentáře světového tisku považují včerejší moskevská jednání, stejně jako dohody s Běloruskem o společných protivzdušných silách a blížící se konec americké letecké základny v kyrgyzském Manasu za jednoznačný diplomatický úspěch Ruska. I přesto, že ruský vojenský analytik Alexandr Chramčichin výrok Dmitrije Medveděva, že nově vzniklé síly rychlého nasazení v čele s Ruskem lze "co do výzbroje a výkonnosti plně srovnat se Severoatlantickou aliancí", za směšný a dále prohlásil, že tyto síly budou nanejvýš schopny potlačovat případné opoziční bouře v jednotlivých členských zemích. Což je ovšem jeden z jejich skoro veřejně deklarovaných úkolů, který Rusům musí být víc než po chuti. Pokud se navíc během blížících se rusko-amerických jednání o případném snížení stavů jaderných zbraní na obou stranách dojde k výsledku, jehož součástí bude i zrušení amerických antiraketových plánů v Evropě, Moskva to klidně může vnímat jako dobrý signál. Signál, že urputné vzdorování plánovanému radaru v Brdech a antiraketám v Polsku, jakož i stejně urputné protesty proti dalšímu zamýšlenému rozšiřování NATO přinejmenším o Gruzii a Ukrajinu, se vyplatily a že takto je třeba si počínat i do budoucna. Zda je to dobře nebo špatně, v tuto chvíli těžko říct.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
