Jiří Berounský: Romský problém
Jedním z mank vládnutí této koalice je určitě řešení, nebo spíše neřešení romské situace. Mohou být na to samozřejmě různé názory, ale podle názoru mého, se její problematika nepohnula ani o píď. Alespoň viděno očima normálního občana.
Oficiální činitelé, to je vládní zmocněnkyně pro lidská práva, pracovníci Agentury pro sociální začleňování i pracovníci. Rady vlády pro záležitosti Romů, jíž předsedá sám premiér, si to asi nemyslí. Ale represivní opatření řeší vždy jen následky, málokdy příčiny, i když ta represivní opatření mohou přinést okamžité uklidnění, jako například ve Šluknovském výběžku. Tam už nedochází – alespoň dle tisku – k dalším masovým střetům mezi původními obyvateli a Romy.
Odstraněním příčin rozumím takový cílový stav, který by umožňoval bezproblémovou koexistenci majoritního etnika, nás Čechů, vedle minoritních Romů. To je ovšem běh na velmi dlouhou trať, takže výsledky neuvidíme hned, ale třeba až za několik generací. Co ale uvidí zasvěcení hned, to je ochota a vůle, nutná opatření, která k oné bezproblémové koexistenci povedou, provést, případně uzákonit.
Jenže místo toho jsme svědky zahrnutí i této citlivé společenské oblasti do neregulovaného, ekonomického tržního prostředí, které v daném případě zatím nepřineslo žádné výsledky. Vznikají nová romská ghetta, protože majitelé tolerují velké množství osob v malém bytě, za nějž si účtují nemalé peníze. Romská nezaměstnanost je mimořádně vysoká, protože kdo by dal přednost vzít na volné místo cikána, když může vzít bílého. Jdete-li kolem výkopu pro plynové nebo vodovodní potrubí, možná tam kopou i Ukrajinci, ale určitě Romové. Loňské pietní slavnosti na místě bývalého romského koncentračního tábora se nezúčastnil - na rozdíl od mnoha zahraničních velvyslanců – žádný český vrcholný politik. Není tady něco v nepořádku?
Podívejme se pravdě do očí. Oběma stranám, Romům i té majoritní populaci, musí být zřejmé, že se už nikdy nebude jednat o kočování Romů a svobodný život, s ním spojený. Takže jediná cesta pro onu minoritu je integrace s majoritní společností. Se zachováním všech menšinových práv pro Romy, budou-li si to přát. S tím je spojená i ona, nepříliš populární pozitivní diskriminace, využitelná zejména ve školství. Ale musíme s tím už začít!
Místo toho jsme pouze svědky výměny názorů na toto téma mezi publicisty a romisty, tedy v podstatě intelektuály. Prvé materiály pocházejí ještě z doby disentu, diskuse se vede ale stále. Jen exekutiva, možná z důvodu jiných starostí, se tím příliš nezatěžuje.
