Jiří Berounský: Vláda Petra Nečase
V době krize jsou rozhodující ekonomické zásahy. Vláda se soustředila zejména na škrty ve státním rozpočtu a v podstatě rezignovala na příjmy. Nejsem ekonom – ale jak píše Pavel Kohout v Lidových novinách – Lafferova křivka, znázorňující vztah mezi daňovým výnosem a daňovou sazbou, kterou zná jistě i Miroslav Kalousek, mluví jasně pro snížení spotřební daně, jíž je zatížena motorová nafta.
Jejím snížením by se příjmy státního rozpočtu zvýšily o několik miliard. Křivka totiž říká, že při vyšší daňové sazbě klesá daňový příjem. Rovněž se domnívám, že v době krize – zdůrazňuji, že v době krize, to je po omezenou dobu– by bylo možno přikročit i k progresivnímu zdanění, neboť Lafferova křivka - domnívám se - platí exaktně pro spotřební, neadresně vybírané daně, kdežto v případě daní fyzických nebo právnických osob, vybíraných adresně a po přechodnou dobu, je možno plátce daní k placení donutit a tím opět zvýšit o miliardy příjmy státu.
Ve své touze po úsporách narazila vláda – jak se dalo čekat – na odbory a bude otázkou příštích dnů, zda se oba partneři, občasně fungující tripartity, dohodnou, nebo zda bude vláda preferovat silové řešení, jež může ovšem přinést následné problémy ve výrobní sféře. Odboroví předáci – jak jsme viděli při debatě s Václavem Moravcem – slibují být nekompromisní, ale snad budou více vstřícní a státotvorní než jižanští odboráři řečtí.
Viditelný posun lze pozorovat u Nečasovy vlády – na rozdíl od vlády Mirka Topolánka - při koncepčních, zejména energetických otázkách ve vztahu k ekologii. Nečasova vláda bude tedy zaujímat k zelené problematice pragmatičtější a realističtější stanovisko, než vláda Topolánkova, která měla Zelené ve vládě. Dnešní ministr životního prostředí má pochopení nejen pro přírodu, ale i pro potřeby hospodářství. Říká to ostatně výstižně: budu dýchat za český průmysl, ale na druhé straně ho donutím, aby dýchal tak, abychom mohli dýchat i my ostatní, konec citátu. Aby bylo jasno: jsem toho názoru, že je třeba přírodu respektovat, ekologická hlediska nejsou jen třešničkou na dortu, zejména ne po čtyřicetileté vládě komunistů, ale každý fundamentalismus je společensky nebezpečný a tudíž je nebezpečný i fundamentalismus ekologický.
Navíc – Zelení nechtěli ani jaderné ani uhelné elektrárny, ale jen z alternativních zdrojů potřeby společnosti nelze pokrýt. Nesmíme zapomínat i na skutečnost, že při minulých volbách byla Strana zelených pro mnohé občany prostě stranou protestní, když nechtěli volit ani jednu z velkých stran.
Takže: při stavbě dalších dvou temelínských bloků nelze očekávat žádné prodlevy v rozhodovací administrativě; stavba bude trvat i tak mnoho let. Ministr Drobil je ale prvním ministrem životního prostředí, jenž se vyslovil pro nové jaderné bloky. Kontroverzní vždy byla i výstavba nových jezů na Labi, již chtějí dlouhodobě prosadit firmy, zabývající se lodní dopravou, jež je ovšem zároveň dopravou ekologickou. Jedná se o dva jezy: jeden u Ústí a druhý u Děčína a šance na pozitivní rozhodnutí a jejich výstavbu je dnes opět větší než za Bursíka. Stejně tak jako na splavnění Labe pro dopravu uhlí pro elektrárnu ve Chvaleticích.
Zahájí se pravděpodobně znovu i debata nad možným otevřením uranových ložisek, i když současná cena uranu na světových trzích – jak píší Lidové noviny – pravděpodobně neumožní rentabilní těžbu v České republice. I když dolů pro potenciální těžbu by bylo několik. A konečně – při souhlasu Ministerstva životního prostředí - se otevřou možnosti pro energetické využívání komunálního odpadu, Bursíkem původně rovněž blokovaného. Brusel navíc toto energetické využívání, tedy spalování, preferuje před skladováním a výstavbu spaloven dotuje. Cestu k energetickému využití otevírá ostatně i novela zákona o odpadech, která vstoupila před měsícem v platnost.
Otázkou, jež se bude řešit zřejmě za pochodu, otázkou ale přitom – podle mého názoru - podstatnou, je budoucí vztah vládní koalice k Evropské unii, který je zatím velmi rozpačitý, neboť obě konzervativní strany koalice mají na tuto, vzájemně málo diskutovanou otázku, zřejmě odlišné názory. I když, jak říká ministr zahraničí, v dohledné době nemá dojít ke schvalování žádného významného unijního dokumentu. Vztah k Evropské unii se ale velmi často demonstruje každodenní rutinou, která, víc než cokoli jiného, bude hrát určitě roli při pohledu ostatních států Unie na Českou republiku.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
