Jiří Leschtina

Nedávno pronikla na veřejnost přičiněním webu Aktuálně.cz analýza ministerstva zahraničí, která rozebírá dopady koronavirové krize na světovou politiku.

Bylo fascinující, jak během posledních týdnů desítky českých firem napřely sílu k vytvoření kapacity pro domácí výrobu roušek, respirátorů, štítů, plicních ventilátorů.

Jedním ze železných pravidel každé hluboké a delší dobu trvající krize je, že začnou vzlínat na povrch nejspodnější proudy, dychtící po ovládání společnosti. 

Jedna věc je v čase koronaviru nápadná. A sice ústup krajních populistů a nacionalistů do pozadí.

V rámci evropské solidarity německé spolkové země Sasko, Bavorsko, Porýní-Vestfálsko a další přijímají ve svých nemocnicích na jednotky intenzivní péče pacienty z Itálie.

Proč ministerský předseda mimo dohled marketingového sboru tak zoufale selhává?

Mnohé nasvědčuje tomu, že respirátorový veletrn z paty může vytrhnout české vládě Čínská lidová republika, ve které tahle pandemická mizérie začala.

Bylo jen otázkou času, kdy Rusko zareaguje na pojmenování pražského prostranství před svým velvyslanectvím po zavražděném opozičním politikovi Borisi Němcovovi.

Cesta prezidentova kancléře Vratislava Mynáře a jeho druhů Martina Nejedlého a Jaroslava Tvrdíka do Číny už není záhadou.

O úpadku tradičních stran se u nás mluví již drahnou dobu. A často jde o úvahy spíše akademické.