Jiřiny v našich zahradách
Pěstitelé jiřinek v této době často navštěvují sklepy, kde jsou umístěny hlízy. Ty teď nevypadají zrovna vábně, často jsou svrasklé a vysušené a ničím nepřipomínají ty nádherné květiny, které budou na konci léta a na podzim zdobit zahrádky.
Ale proč jiřinky princezny a ne zrovna královny? Královnu nemůžeme jen tak beztrestně budit a navíc královnami mezi květinami zůstávají růže. Ale princezny, to je něco jiného, ty jsou mladé a ty je potřeba vzbudit.
A co tedy můžeme teď pro princezny udělat?
Takže jiřinkové hlízy přeneseme nejdříve z místa uskladnění a pozorně je prohlédneme. Ty silně vyschlé a scvrklé hlízy umístíme do nádoby s vlažnou vodou, aby pletiva kořenové hlízy mohla nasát část ztracené vody. Předtím ale ostrými nůžkami odstraníme zcela zaschlé kořenové vlášení, které si hlízy po výsadbě vytvoří nové. Ovšem největší pozornost věnujeme místu, kde starý stonek přechází ve vlastní hlízu. Ostatně ta stará hlíza (někdo říká brambora) nám není k ničemu, pokud na ní není zbytek starého stonku a na něm rašící očko. Stonky někdy bývají pokryty různobarevnými povlaky, které nevypadají zrovna esteticky. Jsou to různé plísně, některé jsou zhoubné, některé docela neškodné. Proto zbytek stonku také zkrátíme a odstraníme zteřelé tkáně. Ovšem musíme opatrně, protože některé odrůdy mají základy nových stonků v prstenci, říká se tomu korunka, kde začínají rašit právě nové stonky a malá očka. Pro vlastní probouzení hlíz, pro princezny, musíme připravit pohodlné "postýlky". Prozaicky však jde o truhlíky a přepravky. Naspod dáme drenážní vrstvu písku a na ní asi tři až pět centimetrů dobrého kompostu. Nebo můžeme použít substrát pro přesazování květin, který se běžně prodává ve všech zahradnických centrech. A na tuto vrstvu položíme už upravené hlízy. A teď pozor! Budeme je budit, a tak je nesmíme přikrýt moc. Stačí zasypat asi polovinu hlízy. Na konci hlízy se tvoří nové kořeny. Přechod hlízy do stonku musí zůstat volný. Opatrně zalijeme vodou. Můžeme přidat i některé "startovací" hnojivo. Tyto postýlky přeneseme na chodbu, kde je tepleji, nebo do kotelny v rodinném domku. Teplota by měla být rozhodně nad 13 stupňů Celsia a světlo po dobu dvou týdnů vůbec není nutné.
Berme to tak, že tento začátek uděláme v únoru. V březnu pak máme celou řadu možností. Pokud nám rychle začnou rašit, tak je můžeme přenést na chladnější místo, taky můžeme omezit zálivku. Ale hlavní je to, abychom vůbec věděli, zda budou rašit a růst. Protože zklamání nad tím, že hlízy vysázíme před koncem dubna (pro snazší pamatování na svatého Jiřího, což je poslední týden v dubnu, se sázejí také jiřinky) a hlízy nám nevyjdou, je daleko horší. Takhle máme ještě čas opatřit si náhradní hlízy. A také každý rok je úplně jiný. Některý rok si jaro pospíší, některý rok se mu nechce. Rozhodující je, v jakém stavu je půda na záhoně. Pokud má už v dubnu alespoň pět až deset stupňů, tak můžeme vysazovat. Ale vraťme se do března. Máme rašící hlízy. Výhonky potřebují ke zdárnému vývoji světlo. A máme více možností. Může to být pařeniště, skleník či parapet okna. Tady udržujeme hlízy až do výsadby na záhon. Pokud by rašení výhonků bylo až příliš rychlé, přeneseme ty truhlíky na chladnější místo, ale musí tam být světlo.