Josef Veselý

Život sběratelů rostlin v tropických krajinách jest velmi namáhavý, obtížný a nevděčný, a mýlí se velmi, kdo myslí, že třeba jen rukou sáhnouti a zvednouti rostlinu novou.

„Poznal jsem ve svém životě mnoho mužů, kteří byli lepšími lidmi než já a žili v úplné bídě. Proto, prosím, o mých zásluhách mlčte.“

Potkáváme se po osmisté osmdesáté, a je to právě ve chvíli, kdy Praha a s ní všechny země Koruny české zažily požár století.

„Zmatek, šlendrián, nedostatky“ – tyto pojmy se vztahují k největší stavbě českého 19. století, Národního divadla.

cestovatelské vyprávění Františka Nepila; seriál o textařích: Michal Stein; Václav Kopta: Prodloužená jízda; Všecko ptactvo nebeské – lžičák pestrý; zvony ze Strážnice

bajka O žabím králi; Slova známá neznámá: papaláš; soutěž Kdo to byl; Toulky českou minulostí: Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů, 1061. schůzka

Opět se potkáváme s Toulkami českou minulost a s generací tvůrců, která se podílela na výzdobě Zlaté kapličky nad Vltavou.

O zaměření dnešní 877. schůzky leccos napovídá titulek Národní staví a zdobí mladí. My dnes setrváme především u výzdoby sochařské.

Zprvu se zdálo, že stavba Národního divadla běží hladce. V březnu a v dubnu 1867 je upřesněna smlouva s Josefem Zítkem.

Práce na Národním začala být pro Josefa Zítka reálná od chvíle, kdy se chopili exekutivy ve Sboru pro postavení Národního divadla mladočeši.