Josef Veselý

Znovu ho to v útrobách zabolelo, cítil se velice slabý. Nějak to do večera vydrží, obstará si koření, všechno bude v pořádku, musí být, dovede poroučet jiným i sobě.

Padesát dní litoměřických... Zhruba takový čas byl vyměřen básníku Karlu Hynku Máchovi.

Velebáseň Máj napsal Mácha po delších přípravách někdy na začátku předposledního roku svého života.

„To byl zvláštní člověk“ – tak shrnul soud o Karlu Hynkovi herec Jan Kaška, se kterým stanul Mácha na jevišti českého divadla jako jeho kolega.“

„Mácha nastoupil studia filosofická a opět nový svět se mu otevřel, i nové poznání zjevily se v jeho po vědomostech prahnoucím duchu.“

Na břehu řeky Labe v Litoměřicích je příjemné posezení. Vlny narážejí na zarostlý břeh. Vlevo za řekou se vypíná zub kopce Radobýlu. 

„Divadlo... ach, divadlo! Divadlo není pouhý šašek a kratochvilník. Divadlo má vyšší zájem nežli je umrtvování času.“

Josef Kajetán Tyl byl ve své podstatě tvor mírumilovný, nekonfliktní, usilující o harmonii a shodu.

V jedenadvaceti letech opustil Josef Kajetán Tyl studia filosofie a nechat se zlákat nabídkou ředitele herecké kočovné společnosti Karla Hilmera.

Josef Kajetán Tyl bývá líčen jako člověk neprůbojný a jemný. I on sám sebe tak viděl.