Josef Veselý

Česká hudba měla v 17. století tři pozoruhodné skladatele: Kryštofa Haranta z Polžic, Adama Michnu z Otradovic a Pavla Josefa Vejvanovského.

I když tento seriál zahrnujeme stále pod název Toulky českou minulostí, čas od času nám do něj vstupují dějiny zemí velice vzdálených.

Na příkladu tragického osudu děkana Kryštofa Aloise Lautnera budeme zkoumat pravdivost letité myšlenky: „Odvážný musí mít hlavu. Čím by později zaplatil?“

V seriálu Toulky českou minulostí jsme se na 490. schůzce věnovali honu na čarodějnice. Je nám líto, ale na svém putování naší historií nemůžeme nic vynechávat.

Tentokráte jsme se snažili, abychom vám přiblížili, kterak a proč poznamenal země Koruny české (poté, co zachvátil velký kus Evropy)... ne, nikoli... nebyl to mor. ...

Když jsem se v zeleném háji procházel v měsíci máji, přeplavil přes moře velký na ostrov převelmi pěkný, abych spatřil ptactva zpívání.

Byl dusný červencový podvečer. Smrákalo se, ani zavanutí. Ani lístek se nehnul na kvetoucích lípách. Pojednou v sraženém zástupu, šerém jako v jedno slitém rudě prošlehlo.

Když dvě líčka rozvažuji, dvě růže spatřuji, jež se nad krev červenají, nad sníh bělejí. Ne tak malíři malují, ne tak růže v poli stojí, voní ty růže chutněji, liběji.

Na této Toulce českou minulostí uzavřeme příběh jednoho z těch, kteří vstoupili do legend. Ba možno tvrdit, že daleko více než v realitě se jistěji pohybujeme v akci.

23. února 1693 byli Chodové svoláni na nádvoří trhanovského zámku. Krajský hejtman křikl, aby poslali nahoru do sálu své důvěrníky, že jim řeknou císařovo rozhodnutí.