Josef Veselý

„Kněz Prokop a strana jeho v jednání prešpurském nazývali sice Zikmunda králem, totiž římským a uherským, ale za krále českého a za pána svého jeho neuznávali.“

Po vyhrané bitvě u Tachova šli husité do ofenzívy. Což se projevilo tím, že přenesli válku na cizí území. Nastal čas rejs – neboli spanilých jízd.

Do Slezska si husité namířili snad vskutku poprvé, ale jinak už exportem revoluce nějaké zkušenosti měli.

„A tu vzkřivnuvše – Běží, Němci běží! – vyskočili Čechové z vozů a bili napořád Němce a tak dobyli vítězství, a žádného neživili ani zajímati nedali.“

Počátkem onoho roku 1426 docházely na dvůr saského kurfiřta ze sousedních Čech zprávy pouze jednoho charakteru. Děsivého.

Ocitáme se v Českém království na podzim roku 1424. Hejtman Jan Žižka je po smrti a na Čechy doléhá únava.

„Za místo ku pohřbení vůdce vojska českého Jana Žižky zvolen byl Hradec nad Labem, jakožto přední z měst, která stála v bratrstvu za posledních dvou let od něho zřízeném.“

„Po společných úmluvách na poli Špitálském utichly na chvíli všecky bouře v zemi a brzy po svatém Václavu počala se valná výprava vojsk husitských k osvobození Moravy.“

„Rok 1424 naznačen jest v dějinách českých co Žižkův rok poslední, ale zároveň i nejkrvavější.“

Hejtmana Jana Žižku jsme opustili ve chvíli, kdy začal mít starosti. Ozbrojené srážky mezi ním na straně jedné a pražany na straně druhé byly na denním pořádku.