Josef Veselý

Devátá v pořadí byla Symfonie e moll Antonína Dvořáka. Jinak zcela první je v pořadí českých symfonií a čelné místo obsazuje i v žebříčcích evropských a světových.

Dnešní Toulky podnikneme až na břeh Krocaní řeky u Spillvillu v americkém státě Iowa, v němž strávila rodina Dvořákovic prázdniny v krásném létě roku 1893.

Dnes se vydáme s Antonínem Dvořákem, a celou jeho početnou rodinou dovnitř Spojených států, do městečka Spillville, založeného před lety českými osadníky.

Budeme mapovat další část českého hudebního génia Antonína Dvořáka. Narazili jsme na životní etapu, v níž se mu vše změnilo, obrátilo, převrátilo.

Tak se opět scházíme s českou historií, která v tyto týdny a v tomto pořadu má jednoho společného jmenovatele: Antonín Dvořák.

Aniž to dával najevo, Dvořáka přepadl stesk, sotva mu děti na Vysoké naposled zamávaly. A už ho neopustil. Promítl se do všeho, co pak v Americe dělal.

Název těchto toulek je autentický. Je to výrok, dokonce spolehlivě ověřený, ilustrující, s jakou chutí se chystal český hudební génius Antonín Dvořák na cestu do Ameriky.

Nikdo se nezavděčí všem. Ani Antonín Dvořák neměl jenom obdivovatele. Mezi jeho břitké kritiky patřil světoznámý irský dramatik a satirik George Bernard Shaw.

Na Vysoké, jak to jen šlo, začal nový majitel s pomocí místních bourat, přestavovat, vysazovat.

Mám zlaté vlásky mám. Svatojánské mušky slétají se k nám. Ruka moje bílá vlásky rozpustila. Měsíček je češe světlem stříbrným.