Josef Veselý

„V Německu máme pouze jediného člověka, který se může postavit po bok slavným inženýrům, jakými jsou Paulin Talbot a Robert Stephenson. Tím mužem je Alois Negrelli.“

Během dnešní schůzky dojde do svého cíle muž, který znamená pro české výtvarné umění tolik jako málokdo jiný. Jeho život končí v únavě a v trpkosti. 

Když bylo Mikoláši Alši šedesát let (v roce 1912), byl jmenován měšťanem pražským. 

Titulek této schůzky jsme si vypůjčili z veršů Jaroslava Seiferta. Básník je věnoval básník malíři, kterého zná celý národ. Je jím Mikoláš Aleš.

My se tentokrát setkáme s výtvarníkem, jemuž se (ještě za jeho života) dostalo přízviska Národní malíř. 

„Profesor Doppler mě již nějakou dobu vzrušuje jednou skvělejší myšlenkou za druhou a zaměstnává mě tím doslova ve dne v noci.“

Pro titulek této 931. schůzky jsme použili vlastní slova našeho milého mocnáře. „Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky,“ pravil František Josef I.

„Což nebudu ušetřen ničeho?“ Tuto větu vyřkl rakousko–uherský císař František Josef, toho jména První, ve svém životě několikrát. Takto, anebo s obměnami. 

Titulek této devítisté dvacátí deváté schůzky napovídá mnohé. Naznačuje, co nás v tomto díle asi tak může čekat: „Je nutno pohlédnout myšlence na smrt beze strachu do očí.“

Korunní princ Rudolf František Josef Karel Rakousko–Uherský (my mu budeme říkat úsporně jenom Rudolf), slyšel v rodině na jméno Dolfi.