Jukos

Zmíněná společnost nakonec byla jediným soupeřem očekávaného nabyvatele Juganskněftěgazu - polostátní plynařské firmy Gazprom, ale ta po vyřčení první nabízené ceny vůbec nereagovala a žádnou vlastní nabídku nevyřkla. A tak bylo rázem jasné, o jakou frašku se při cílené likvidaci Jukosu jedná.

Dražební prodej Jugansku se nakonec odehrál i přesto, že soud v americkém Houstonu, o kterého společnost Jukos rozhodnutí o včerejší dražbě žalovala, prodej na deset dnů pozastavil. Moskva jednoduše prohlásila, že verdikty amerických justičních orgánů v Rusku neplatí a platit ani nemohou - tak proč celou akci rušit. Jukos už sice dal najevo, že se s včerejším vražedným rokem ruského státu nesmíří a bude celou záležitost znovu žalovat u mezinárodních soudů. Osud houstonského výrok však už naznačil, jaké může mít podobná snaha vyhlídky.

V posledních měsících byly tuny papíru popsány úvahami o tom, jak a za jakých podmínek by Jukos údajně dluhované peníze mohl ruskému státu zaplatit. Podobné úvahy ovšem mají pramalou cenu v situaci, kdy jde o otázky vlyoženě technické a navíc hypotetické. Mnohem podstatnější je totiž to, co dnes uvedl známý český ekonomický novinář a komentátor Hospodářských novin Jan Macháček. Jukos měl podle názoru kremelských daňových pochopů zaplatit na daních za rok 2001 56 procent ze svého celkového obratu, za rok 2002 95 procent z obratu a za rok loňský dokonce 99 procent obratu. Kdyby to nebylo příšerné, museli bychom podobný požadavek ruského státu označit za směšný.

V tuto chvíli je proto jedno, zda byla společnost Bajkal Finance Group vytvořena jen jako berlička proti faktu, že Gazprom by po houstonském soudním rozhodnutí zřejmě nedostal potřebnou půjčku od finanční skupiny v čele s německou Deutsche Bank. Z nejnovějších tragikomických machinací kolem Jukosu snad připomeňme už jen fakt, že firma Baikal Finance Group sídlí v městě Tver na adrese, kde je k nalezení jen obchod s mobily, a že snad s něčím obchoduje, ale že předmětem jejího podnikání rozhodně není těžba ropy.

Zajímavější je, že vítěz dražby zatím údajně složil jen necelé dvě miliardy ze slibovaných devíti a půl a že když je nesplatí do 14 dnů, připadne Juganskněftěgaz ruskému státu. A ten už bude vědět, jak s tímto jměním naložit - předá ho prostě původně proponovanému nabyvateli, polostátní společnosti Gazprom. Je asi skoro zbytečné připomínat, že když je v dnešním Rusku něco označováno za polostátní, znamená to, že je to prostě státní. A basta.

Kauzu Jukos, která se táhne už půldruhého roku, můžeme směle přiřadit k takovým krokům ruského prezidenta Putina, jako je letošní změna zákonodárství o způsobu volby ruských gubernátorů. Zatímco dříve byli prostě voleni, dnes je příslušné regionální zákonodárné orgány budou volit na základě návrhu hlavy státu. Když se podobný orgán prezidentově vůli třikrát vzepře, bude rozpuštěn. A basta.

Jaký tedy z celého případu zkázy nejúspěšnější a údajně také finančně nejprůhlednější ruské soukromé společnosti učinit závěr? Má-li někdo v dnešním Rusku moc, která není odvozena od autority státu, je apriori nebezpečný. V zájmu téhož státu proto musí být po zásluze zlikvidován. Což se také na včerejší dražbě de facto stalo.