Kabaret, Andrea Ypsilanti a Roland Koch

Právě nyní, kdy se rok sklání ke svému konci, tak si myslíš, že jsi na nesprávném filmu. 2008 začal volebním bojem v Hesensku a končí volebním bojem v Hesensku. A ty se probouzíš ze své noční můry a zas se díváš do voskově bledého obličeje Rolanda Kocha.

Nevýhra, tento slavný výrok Václava Klause, jímž označil výprask, který ve volbách v roce 2002 uštědřila ODS Špidlova sociální demokracie, se spíš hodí na letošní lednový volební výsledek hesenských křesťanských demokratů, vedených zemským ministerským předsedou Rolandem Kochem. Hesenská CDU se sice 27. ledna o jednu desetinu procenta umístila před druhou sociální demokracií, vedenou silně levicově orientovanou Andreou Ypsilanti, avšak proti předchozím volbám křesťanští demokraté vykázali ztrátu 12 procent. Sociální demokraté za to získali bezmála o 8 procent víc. Počtem míst v zemském sněmu obě strany srovnaly krok. Obě obdržely 42 mandáty. CDU spolu s liberály, kteří dosáhli jen na 11 poslaneckých mandátů, nebyla tak schopna vytvořit většinovou koalici. To vedlo Andreu Ypsilanti k přesvědčení, že skutečným vítězem voleb není Koch, ale ona. Tak se jím prohlásila a začala pracovat na svém zvolení zemskou ministerskou předsedkyní.

Jenže ani ona nebyla s to vytvořit spolu se zelenými většinovou koalici. Jazýčkem na vahách se stali se šesti mandáty postkomunisté, kteří si říkají Levice, Die Linke. Pro křesťanské demokraty nepřijatelní, pro sociální demokraty, alespoň podle předvolebních vyjádření jejich předsedkyně, nežádoucí.

Šedá je ale předvolební rétorika, řekl by výmarský klasik z konce 18.století, zelený, či spíše zeleno - rudý je povolební strom života. Tak Andrea Ypsilanti přichází s nápadem menšinové rudo zelené vlády, podporované či lépe řečeno tolerované postkomunisty. Potlesku se jí sice napříč celou sociální demokracií nedostává. Tehdejší předseda strany Kurt Beck je z ní rozpačitý. Za to Klaus Wowereit, radikál a sociálně demokratický berlínský starosta nápad Ypsilanti vítá. Ostatně on sám má s rudo - rudou koalicí na berlínské radnici letité zkušenosti.

Jenže Berlín tvoří jistou výjimku. Stejně jako východoněmecké Meklenbursko, kde rovněž už druhé volební období vládne rudo - rudá koalice, tedy sociální demokraté s postkomunisty. Na druhé strany však tatáž sociální demokracie se zapřísáhla, že podobný model nebude vnášet do spolkových zemí západního Německa.

V Hesensku se Ypsilanti jako první postaví poslankyně sociální demokracie Dagmar Metzger. Způsobí, že její plán, získat většinu pro svoji volbu zemskou ministerskou předsedkyní pomocí hlasů postkomunistů, zkrachuje. A tak, ač se obecně má za to, že volby prohrál, v křesle zemského ministerského předsedy sedí dál Roland Koch.

Andrea Ypsilanti se nevzdává. Mimořádný sjezd hesenské sociální demokracie koncem března její plán schvaluje, a současně zcela vylučuje velkou koalici s křesťanskými demokraty. Do voleb sociální demokracie šla s tím, že rázně otočí kormidlem hesenské zemské politiky. To byl i důvod, proč ve volbách tolik získala, a Koch naopak ztratil.

Po prázdninách se zdálo, že plánu Andrey Ypsilanti nic nestojí v cestě. Stranické konference jedna po druhé jej podporovaly. Schválil jej nakonec i další mimořádný sjezd zkraje listopadu.

Přesto měla Andrea Ypsilanti jen několik málo dní na to, aby se těšila z představy, že bude zemskou ministerskou předsedkyní. K Dagmar Metzger se připojili další tři. Vládnout s komunisty bylo jednoduše proti jejich svědomí. Zemský sněm, který se tak dostal do bezvýchodné situace, se sám rozpustil a odstartoval novou volební kampaň. Andrea Ypsilanti se urazila a stáhla. Roland Koch se mezitím poučil. Nevýhru chce proměnit ve výhru. Část volebního programu si vypůjčil právě u sociálních demokratů. Že to není možné? V kabaretu snad.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .