Kajetán Písařovic: Řekli mi, že se hodím na malou scénu. Trochu jsem se urazil, ale měli pravdu. Baví mě soustředit se na detail
„Hrát v cizím jazyce je super. Protože máte hrůzu z toho, že něco zapomenete, naučíte se i texty kolegů,“ řekl ve Vizitce Kajetán Písařovic, muž, jenž svou kariéru spojil s menšími českými scénami. V současné době je na volné noze a s Michalem Burešem mluvil také o specifiku rozhlasových her nebo namlouvání audioknih.
Kamrlík, do kterého jako malé dítě nesměl. U kuchyňského stolu novinář a zakladatel Respektu Ivan Lamper, jenž na kradeném psacím stroji opisoval texty do samizdatových revue Vokno a Revolver, před domem auto s cizími pány a v kazeťáku hudba Psích vojáků či Leonarda Cohena. Tak vzpomíná herec Kajetán Písařovic na dětství strávené v bytě na pražských Vinohradech, kde – většinou schovaný pod stolem – poslouchal rozhovory režisérů, publicistů a dalších osobností předlistopadové doby, kteří se u Písařoviců scházeli.
Když se pak v evangelickém kostele v Podolí v roli zbrojnoše poprvé postavil na prkýnka, která znamenají svět, uvědomil si, že mu pohyb a „jevištní mluva“ jdou o trochu líp než ostatním. Přihlásil se na konzervatoř, ovšem vzali ho až napodruhé, do Ostravy. Za slezské štace a tamních setkání radostně těží dodnes. „Jednou jsem seděl s mou profesorkou Annou Cónovou, která mi říkala, že existují velká a malá divadla, v každém se hraje jinak, v každém se používají jiné výrazové prostředky. Pro mě že prý budou lepší ta střední a malá divadla,“ vzpomíná Písařovic.
Tehdy se trochu urazil, čas ale ukázal, že učitelka měla pravdu: Písařovic svou hereckou dráhu kromě několika ostravských scén spojil například i s Divadlem na Zábradlí, ústeckým Činoherním klubem anebo pražskými divadly Meet Factory či Tygr v tísni. „Ďábel tkví v detailu. Menší prostor člověka nutí k jistému druhu soustředění. Mám to i teď, když sedím ve studiu a koukám na vás. Mě ten detail zkrátka baví víc,“ konstatuje.
V češtině i polštině hrál také v Těšínském divadle, a jak ve Vizitce dokázal, znalost polštiny si nadále drží. „Hrát v cizím jazyce je super. Protože máte hrůzu z toho, že něco zapomenete, naučíte se i texty kolegů,“ usmívá se Písařovic při vzpomínce na roli Wolanda z Mistra a Markétky. Poláci jsou prý hrdí, otevření, odvážní a mají vždy čisté boty.
Ve Vizitce s Michalem Burešem hovořil také o namlouvání audioknih a o rozhlasové práci. Posluchači Vltavy znají Písařovicův hlas z rozhlasové hry Tennesseeho Williamse Skleněný zvěřinec, která měla premiéru roku 2016. „Děkuju režisérovi Petru Mančalovi, že mě posadil za mikrofon. Jestli existují rozhlasové Oscary, doufám, že to tam jednou řeknu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
