Karel Hvížďala

„Pro Alexeje Peškova, jak se skutečně Maxim Gorkij jmenoval, v posledních čtrnácti dnech jeho života tiskli speciální číslo Pravdy a Izvěstiji.“

Nejčastější nářky, které slyším, zní: Evropská unie je pomalá, české vládě všechno dlouho trvá. Otázka, na kterou se pokusím odpovědět, zní: Co to zpomalení způsobuje?

Politici si u nás myslí, že právo mohou ohýbat ke svému prospěchu a nestydí se o tom hovořit a lhát i ve sněmovně.

Demonstraci proti vládě svolala sama vláda. I tak by se dala komentovat neschopnost vlády vést dialog s co nejširším počtem občanů v době kulminujících krizí. 

Pravdu o speciální operaci proti Ukrajině, která údajně začala kvůli denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, odhalil veřejně na videu ruský žoldák Igor Mangušev.

O souboji dvou vůlí hovoří někdy sociologové, když popisují spory v demokratických zemích o pravomoci prezidentů. U nás je situace složitější.

Slova jako umělec a básník se snad ze všeho nejvíce ostýchají či přímo bojí sami umělci. Proč tomu tak je?

„Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoliv aktivity k ochraně ohrožených.“

Rusko vede s Ukrajinou i s celou naší civilizací dvě války: ta tradiční se brzy proměnila v poziční válku: ruské plány na bleskové obsazení země nevyšly.

Rozhlédneme-li se v naší civilizaci po zemích, kde není poloprezidentský či prezidentský systém, vidíme, že volba hlavy státu tam nepředstavuje dramatický akt.