Každý umí kreslit. Arteterapie je ideální léčba i pro toho, kdo není připraven mluvit, říká arteterapeut
Propojení výtvarna a terapie představuje arteterapie. Jde o cestu, která může být inspirativní, hravá, zábavná ale i hluboká. Jejím cílem může být seberozvoj, sebepoznání, relaxace, diagnostika nebo může fungovat jako pomocná složka psychoterapeutické léčby.
„Pro každé téma vybíráme techniku, pracujeme hodně s akvarelem, protože tam je velký prostor pro volné asociace, pro náhodu. Ale používáme i práci s hlínou, pastelkami, temperami, prstovými barvami,“ nastiňuje výtvarník a arteterapeut Matouš Marek.
Čtěte také
Arteterapii většinou využívají lidé, kteří už mají nějakou terapeutickou zkušenost nebo si prošli individuální terapií a jejich terapeut jim doporučil právě arteterapii, protože se třeba zasekli na nějakém bodě, ze kterého se nedá posunout. „Nebo už toho mluvení bylo tolik, že by si chtěli vyzkoušet nějakou jinou techniku,“ popisuje.
„Častými důvody jsou stres, úzkosti, přehlcení, nedostatek času pro sebe nebo třeba i depresivní nálady. Ideální je arteterapie pro toho, kdo není připraven nebo nechce tolik mluvit.“
Člověk, který přijde na arteskupinu, by ale měl být schopný sdílet s ostatními a být v takovém stavu, aby byl mohl aspoň trochu pracovat.
Muži jsou na arteterapii stále v menšině
„Říkáme, že první velký krok, je na tu skupinu vůbec dorazit. Je to o překonání bariéry. Už ta samotná aktivita bývá často velkým krokem a určitě k tomu není potřeba žádné výtvarné nadání ani zkušenost nebo zručnost.“
Čtěte také
Vycházíme z modelu, že každé dítě umí kreslit, akorát jsme to občas zapomněli nebo jsme se setkali v nějakém období s tím, že nám je nepříjemné, že to neumíme tak dobře jako někdo jiný. Proto většinou lidé říkají, že skončili u domečku nebo pejska. Ale to tam opravu není důležité. Pracujeme jiným způsobem a to hlavní, co neděláme, je hodnocení.
Většinou arteskupinu tvoří ženy. „Otevřenost sdílet možná není u mužů taková jako u žen,“ vysvětluje Marek.
„Stále to asi souvisí se společenskou rolí, i když už se postupně mění nároky, ale v jádru to zůstává hodně stejné. Projev emocí je pořád ještě něčím nežádoucím, což je trochu nešťastné, protože pak se to v nás hromadí a často si toho všimneme, až když je pozdě, až když se dostaneme do stavu, který nám není příjemný, a pak teprve vyhledáváme pomoc,“ dodává.
Jak probíhá arteterapeutické sezení? Poslechněte si celé Hovory ze série Buďte v klidu v audiozáznamu.
Související
-
Jsme takoví rodiče, jaká je i společnost: úzkostnější, zaměřená na výkon, myslí si psycholožka
„Když jsme byli děti my, výchova vypadala jinak. Teď je ve výchově dětí víc respektu, což je i má cesta,“ říká psycholožka a terapeutka Pavla Koucká.
-
Je to v hlavě. Psychosomatická léčba účinkuje na migrénu i gynekologické obtíže, říká psychoterapeut
„Většina lidí si nepřeje, aby se jim někdo hrabal v životě a ptal se na jejich rodinu a vztahy. Chceme mít pokoj a chceme dostat lék, abychom byli zdraví hned.“
-
Rada psycholožky proti vyhoření: Naplánujte si během dne několik mikropauz
„Kdybychom s touto reakcí nepracovali, tak jak rychle přijde i odejde. Ale můžeme se dostat do začarovaného kruhu,“ popisuje psycholožka Tereza Hrušková.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.