Kdo chce svrhnout Topolánka

1. říjen 2004

Asi je hodně nevděčná úloha být předem jasným vítězem voleb. Vědomí toho, jak budu mocný v nejbližší době, může rozvrátit politickou stranu a tím očekávaný triumf ještě překazit. Stalo se to Čtyřkoalici počátkem roku 2002, dnes stojí před stejným rizikem někdo mnohem pevnější - gigant pravicové scény, ODS Mirka Topolánka.

Je to pochopitelné právě dnes. V prosinci se bude konat stranický kongres, na kterém bude zvolen předseda, který povede stranu do parlamentních voleb na jaře 2006 a zřejmě se stane příštím premiérem. Všichni silní lidé ve vedení ODS přitom nejsou přesvědčeni, že tím mužem má být současný předseda Mirek Topolánek.

Ostravský senátor vede stranu už druhý rok a zatím mu to šlo celkem dobře. Preference strany rostou a vyhrál Evropské volby. Je to jistě především Topolánkova zásluha, protože právě on zvolil účinnou strategii nulové tolerance vůči vládní koalici. Pokud ODS potvrdí svou pozici v krajích, těžko potom svrhnout někoho, kdo se zatím dobře osvědčil.

Přesto námitky existují. První z nich zní, že Topolánek se hodí ještě tak pro nesmiřitelný opoziční boj, dohodnout se politicky s jinými stranami ale přesahuje jeho schopnosti. Pak je ale ještě jedna vážnější stížnost. Je to slabý šéf, kterému se strana rozpadá pod rukama. Co se děje v krajích a na velkých magistrátech Topolánek nedokáže ovlivnit a tím ani nedokáže zabránit množícím se skandálům - stačí připomenout Kladno, Brno, Jihlavu. Možná by uměl řídit volební bitvu, těžko ale sestaví rozumnou vládu.

Těmto hlasům dává za pravdu Kořistkova aféra. Právě spolupracovníci Topolánka se nechali přistihnout při velmi podezřelém pokusu ovlivnit poslance vládní koalice. Bylo chybou předsedy, že se takovými lidmi obklopuje. Topolánek je na tom velmi podobně jako byl nedávno Vladimír Špidla. Také jemu se strana vymkla zpod kontroly a řídícího vesla se zmocnila středočeská frakce v čele se Stanislavem Grossem. Také Topolánkovi hrozí především Středočeši. Kritikou předsedovy nešikovnosti nešetří vlivný poslanec za střední Čechy Vlastimil Tlustý a v jedné řadě s ním stojí středočeský hejtman a zároveň místopředseda strany Petr Bendl.

Topolánek přitom na podpoře krajských šéfů vyrostl. Ti chtěli mít v Praze člověka, který by vyvážil vliv poslaneckého klubu a nechal je víc mluvit do vedení strany. Předseda jejich přání splnil, běžný chod strany decentralizoval, to se ale dnes obrací proti němu: vždyť stranu ani neřídí. Proto začínají straníci uznávat argument poslaneckého klubu: síla je v jednotném strategickém postupu proti nepříteli - nemůže si každý dělat, co chce. Nabízí se proto otázka, jestli by do čela nebylo lepší dosadit někoho z vůdců sněmovních potyček, například již zmíněného Vlastimila Tlustého, nebo Petra Nečase případně Ivana Langera.

S tím, že je třeba posílit jednotu, souhlasí v ODS víceméně všichni, v tuto chvíli je ovšem jisté, že na kongresu strany budou rozhodovat představitelé krajů. A rozhodovat budou podle toho, jak dopadnou ve volbách do krajských zastupitelstev počátkem listopadu. Topolánek má šanci jedině tehdy, pokud strana své postavení udrží. Pak je možné, že kraje znovu zvolí benevolentního či slabého šéfa: je pravděpodobné, že dokáže vyhrát volby a pak budou mít ve svých državách ještě volnější ruku, než dosud.

Existuje také druhá možnost mírné porážky, která bude připsána Topolánkovi k tíži. Pak nelze vyloučit, že krajští šéfové vyberou ve svém středu někoho nového, lepšího. Přitom se nabízí už zmíněný středočeský hejtman Bendl, bez šancí ale nejsou ani úspěšní krajští šéfové z Plzeňska, nebo severní Moravy. Třetí alternativou je vážná volební porážka, která by vedla k tomu, aby se kraje nad sebou zamyslely a snažily se najít šéfa s pevnou rukou. Tehdy mohou ke slovu přijít pražští politici, třeba sám primátor Pavel Bém, anebo některý ze zmíněných poslanců.

Z pohledu občana záleží celý vtip nadcházející volby na tom, jakého pravicového voliče bude reprezentovat. Dosud existují dva proudy, zjednodušeně jdou nazvat frakcí velkého a frakcí malého kapitálu. Především Vlastimil Tlustý má blízko k velkým podnikům a finančním skupinám, které si přejí nižší daně a další příležitosti k privatizaci. Naproti tomu Petr Nečas dává přednost malým podnikatelům a posílení místních samospráv. Jeho směr prosazuje vedle nižších daní omezení moci státu. Oba reprezentanti zmíněných frakcí ovšem nemají velkou šanci v soubojích o předsedu obstát a mohou být nejlépe významnými místopředsedy.

Sám Topolánek a také někteří hejtmani stojí svým přesvědčením spíše na Nečasově straně, Tlustému je i v tomto ohledu blízko Bendl, ale podobně chápe řízení státu také Pavel Bém. Pokud vyhraje výrazným způsobem jedna, nebo druhá strana, může to brzy ovlivnit podobu českého státu.

Je to takový český paradox, zatím se o výši budoucích daní a podmínkách pro velké i malé podniky rozhoduje v rámci Kořistkovy aféry. Brzy ale bude pravý obsah politických soubojů uvnitř ODS zřetelnější.

Spustit audio