Kdo koho vydírá?...
měla by asi znít základní otázka na povahu sporu, který se železnou pravidelností propuká mezi Moskvou a Kyjevem na přelomu každého dalšího kalendářního roku. Rukojmími se stává značná část Evropy a pokud jde o to vydírání, svůj scénář nátlaku na toho druhého si připravily obě strany.
Premiér Vladimír Putin včera citoval z dopisu, který společnost Naftagaz Ukrajiny adresovala ruskému těžařskému gigantu Gazprom. Doslova se v něm říká toto: "V případě, že v mimořádně krátkém termínu nebudou dohodnuty podmínky přepravy plynu a do 1. ledna 2009 nebudou podepsány příslušné smlouvy, Naftagaz Ukrajiny nebude mít legitimní důvody pro převzetí zemního plynu, přicházejícího z území Ruské federace a jeho další tranzit přes ukrajinskou celní hranici." Právě tuto pasáž označil mluvčí Gazpromu Sergej Kuprijanov za ono vydírání. Podle něj se jedná o mimořádně hrubé porušení smlouvy o tranzitu ruského plynu do západní Evropy. Jak se zdá, ukrajinská strana se na další válku dobře připravila. Už před pár týdny se generální ředitel ukrajinského Naftagazu Dubina nechal slyšet, že jeho země má v podzemních zásobnících dostatečnou rezervu na to, aby dokázala v nouzovém režimu pokrývat svou spotřebu tak, aniž by musela odčerpávat z potrubí plyn, určený západoevropským partnerům. Současné krizi předcházel spor o ukrajinské nedoplatky za dodávky z listopadu a prosince. Ruská strana požadovala 2,4 miliardy dolarů. Poté ruská pohledávka klesla na 2,1 miliardy dolarů, na což Ukrajina v samém závěru roku reagovala tím, že zaplatila zhruba půldruhé miliardy. O zbylé půlmiliardě, kterou tvoří především penále za nedodržení dohodnutých termínů splatnosti, zatím obě strany mlčí. Rozhodující v tuto chvíli bude dohoda o ruských cenách za samotnou surovinu a ukrajinských požadavcích na placení jejího tranzitu přes Ukrajinu dál na západ. Šéf Gazpromu Miller už včera oznámil, že pokud Ukrajina nepřistoupí na "zvýhodněnou" částku 250 dolarů za tisíc kubíků, cena pro Ukrajinu v takovém případě stoupne na evropský průměr ze zemní plyn, tedy na 418 dolarů za tisíc kubíků. Obě strany přitom uvádějí, že k evropským cenám jak za plyn, tak za jeho přepravu spějí. Každá z nich ovšem patrně volí jiné tempo. Zajímavá je i argumentace Kyjeva. Prezident Juščenko k dosavadní nedohodě o vzájemných úhradách uvedl, že zatímco ruské ceny plynu pro Ukrajinu se zvedly více než na dvojnásobek, ceny ukrajinského tranzitu za stejné období stouply jen o 6 %, z dolaru šedesát na dolar sedmdesát, což je konkrétně cena přepravy tisíce kubíků na vzdálenost sta kilometrů. Juščenko připomněl, že Slovensko za stejnou službu žádá tři dolary, Česko čtyři dolary a leckde po Evropě se dokonce za podobný přepravní výkon požaduje 11-13 dolarů. Ukrajinci zkrátka požadují, aby růst cen suroviny a poplatků za tranzit představoval zhruba stejné procento, což jistě zní naprosto logicky. Ukrajina je ale slabším v tomto sporu a zřejmě proto se za každou cenu pokouší přimět Moskvu k nějakým ústupkům. Nedávná jednání mezi Ruskem a Běloruskem o stejném problému, tedy o ceně ruského plynu, přinesla docela jiné výsledky: Tisíc kubíků ruského plynu, za který by Ukrajina měla platit až 418 dolarů, bude v případě Běloruska stát maximálně 120 dolarů. Ergo - cena ruského zemního plynu není záležitostí obchodní, ale povýtce politickou.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
