Kdo po Putinovi?
Vladimír Putin prakticky již od počátku svého druhého prezidentského období vytrvale tvrdí, že v roce 2008 dodrží vše, co je psáno v ruské ústavě a o úřad hlavy státu už se ucházet nebude. Mnohokrát také opakoval, že nehodlá měnit základní zákon země jen kvůli tomu, aby mohl v prezidentském křesle setrvat. Na druhé straně se ovšem zdá málo pravděpodobné, že by byl ochoten otěže moci úplně pustit z rukou, zvlášť v situaci, kdy je za poslední desetiletí jednoznačně nejúspěšnějším prezidentem největšího státu světa.
Po celé již zmíněné Putinovo druhé prezidentské období se proto neustále objevují nejrůznější spekulace, jak prezident hodlá prakticky zařídit, aby ústavu neporušil, ale faktickou moc si i nadále podržel. Až do začátku tohoto roku se nejčastěji mluvilo o tom, že Putin buď konečně uzavře proces sjednocování Ruska s Běloruskem a stane v čele nového státního útvaru nebo že by se mohl stát premiérem s daleko významnějšími pravomocemi než má šéf ruského kabinetu dnes. Tato spekulace rovněž předpokládá, že Putin by v premiérské funkci prostě jedno prezidentské volební období tak říkajíc přečkal a v roce 2012 by se do Kremlu vrátil zpět. Což je podle ruské ústavy docela dobře možné.
Přesnější obrysy dostal problém prezidentského nástupnictví na počátku letošního roku. Při rekonstrukci vlády Putin jmenoval do funkce prvního vicepremiéra dosavadního šéfa své kremelské administrativy Dmitrije Medveděva. Dosadil tedy do kabinetu vedeného nevýrazným Michailem Fratkovem člověka, který až do té doby řídil strukturu považovanou v Rusku i jinde za skutečnou ruskou vládu. Medvědem je mladý, dynamický a soudě podle zasvěcených komentářů také velmi výkonný. Vicepremiérem se ve stejné době stal i další muž, označovaný už dlouho za Putinovu pravou ruku. Ministr obrany Sergej Lavrov. Ministerský post mu přitom Vladimír Putin ponechal. Nu a právě Medveděv a Ivanov jsou dnes označováni za nejpravděpodobnější Putinovi nástupce.
Oba tito vysocí vládní úředníci a blízcí Putinovi spolupracovníci zřejmě mají i další kvalitu, jíž předtím za Jelcinova prezidentování prokázal i Vladimír Putin sám. Jsou svému nejvyššímu šéfovi bezvýhradně oddáni. Zatím však v žádném případě není jasné, kdo z těchto dvou favoritů dostane nakonec přednost. V této souvislosti je velice zajímavý a také příznačný průzkum, který nedávno provedlo sociologické centrum Jurije Levady. Tento průzkum totiž ukázal, že na prvním programu ruské televize, který je právem označován za oficiální a státní, se oba tito korunní princové ve zpravodajských relacích objevují stejně často. Zjištěné časové údaje vypovídající o tom, na jak dlouho se Medveděv a Ivanov na obrazovce ukázali, jsou téměř na vteřinu stejné. Tato přímo dojemná zpravodajská vyváženost ukazuje na jedno jediné.
První muž ve státě o svém nástupci ještě definitivně nerozhodl. Letmé srovnání obou politiků očima středoevropana vyznívá příznivěji pro Medveděva. Ten působí dojmem člověka nové doby, je to zkrátka kultivovaný moderní poststovětský technokrat. Sergej Ivanov pochází stejně jako Putin sám z líhně KGB a ve vysoké funkci ministra obrany proslul především jako člověk značně domýšlí a arogantní. Jeden příklad za všechny. Když letos v lednu díky novinářům vyšel najevo i případ vojína Sičova, který se stal obětí hrůzné šikany a jemuž musely být nakonec amputovány obě nohy a pohlavní orgány, Sergej Ivanov prohlásil, že něco takového není možné, protože kdyby se to stalo, tak by to přece on jako ministr obrany musel vědět. Zajímavé ovšem je, že Ivanova ani tento ani další příšerné případy šikany v ruské armádě nestály jeho ministerské křeslo, což vypovídá především o tom, že jeho pozice v Putinově nejbližším okolí je téměř neotřesitelná.
Prezident Putin samozřejmě dobře ví, jaký zájem problém nástupnictví v ruské společnosti a konec konců i ve světě vyvolává. Před pár týdny proto prohlásil, že někdy na přelomu tohoto a příštího roku svého konkrétního nástupce, tedy toho, komu by dával přednost on sám, výslovně označí. Což lze v ruských podmínkách považovat za akt, který o novém ruském prezidentovi fakticky rozhodne. Jak ukázal v prezidentských volbách v roce 2000 případ samotného Putina, většina lidí v Rusku se přikloní k tomu, co si důrazně přeje Gosudar. S pravděpodobností rovnající se jistotě se zároveň dá tvrdit, že Putin sám se stane šedou eminencí, která bude ruský stát řídit i nadále, bez ohledu na to, v jakém úřadě se ocitne.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .
