Kdo se stane novým prezidentem Ukrajiny?

14. říjen 2004

Poslední víkend tohoto měsíce proběhne na Ukrajině ve znamení prezidentských voleb, které definitivně ukončí desetileté panování Leonida Kučmy. Z 26 kandidátů mají reálné vyhlídky na vítězství jen dva - současný premiér Viktor Janukovič a předák opozičního bloku Naše Ukrajina a shodou okolností bývalý šéf kyjevského kabinetu Viktor Juščenko.

Drama s nejasným pozadím započalo 6. září, kdy se náhle roznemohl Viktor Juščenko. Ten byl se zažívacími potížemi převezen nejdřív do kyjevské nemocnice a po pěti dnech dokonce na vídeňskou kliniku Rudolfinerhaus. Juščenkův volební štáb využil šalamounského výroku vídeňských lékařů, že v potravě, kterou opoziční předák před kolapsem pozřel, byly zaznamenány neobvyklé chemické látky, a přispěchal s tvrzením, že Juščenko byl záměrně otráven. Když rakouská klinika jakékoli podezření na úmyslnou otravu popřela, vyrukovalo Juščenkovo okolí s tvrzením, že jejich šéf byl vystaven působení biologické zbraně. Štáb premiéra Janukoviče i kancelář prezidenta Kučmy podezření z úkladů o Juščenkův život rozhořčeně odmítly.

Ať už vše bylo jakkoli, Juščenko se z Vídně vrátil s jistými artikulačními potížemi a viditelně strnulou tváří, což mu v závěrečných předvolebních bojích rozhodně neprospěje. Navíc byl do vídeňského lékařského opatrování koncem září převezen znovu. Zajímavá byla reakce premiéra Janukoviče na tento vývoj: když byl před dvěma týdny zasažen syrovým vejcem, náhle se skácel, nechal se odvézt k rychlému ošetření a prohlásil, že zároveň s vejcem jej zasáhl i kámen.

Obě události budí dojem, že jak Juščenko, tak Janukovič se snaží poměrně prostými triky zaútočit především na city voliče (v ukrajinských podmínkách bohužel stále ještě většinového), který se v politických finesách příliš nevyzná a dá spíš na náhlá hnutí mysli. Taktika to může být poměrně úspěšná: Ukrajinský stranický systém má prozatím jen nezřetelné obrysy a voliči se tak orientují především na osobnosti. Ty se pak podle tohoto jednoduchého schématu také chovají.

Premiér Janukovič, který v předvolebních průzkumech zatím před Juščenkem o 5-7 bodů vede, dělá co může, aby svůj náskok už před prvním kolem ještě zvýšil: zvýšil těsně před volbami důchody, krátce předtím slíbil, že stáhne ukrajinský kontingent z Iráku a podle některých odborníků začíná hrát oblíbenou ruskou kartu. Minulý týden například přislíbil, že ruština se stane druhým státním jazykem, že umožní dvojí občanství a že Ukrajina se vzdá jednoznačné orientace na členství v NATO. Ředitel kyjevského Evropského ústavu pro integraci a rozvoj Dmitrij Vydrin však upozorňuje, že hraní vyloženě ruské karty se na Ukrajině nevyplácí. Podle tohoto politologa všechna hnutí a všechny strany, které usilovaly například o společný rublový prostor či dokonce o znovusjednocení obou států, nakonec ve volbách nezískaly ani procento hlasů. Jak se zdá, dokonce i na rusofilním ukrajinském východě je samostatnost země chápána jako nezpochybnitelná hodnota. Podle Vydrina proto Janukovičova proruská gesta z minulého týdne jeho současnou pozici neposílí, ale podle všech známek ani neoslabí.

Kroky opačným směrem musel v uplynulých týdnech naopak podniknout Západem podporovaný Juščenko. Ten kupříkladu nedávno prohlásil, že jeho sociální programy mají překvapivě blízko k programům prokomunistické a komunistické levice. Kalkul je v tomto případě jasný: pokud první kolo dopadne, jak se všeobecně předpokládá, oba rivalové v druhém kolem budou usilovat právě o hlasy levice. A tak musí Juščenko pronášet slova, která z jeho úst znějí poněkud nečekaně.

Preference Moskvy jsou v tuto chvíli jasné: Když se z Ukrajiny asi před třemi týdny vrátil známý prokremelský politolog a sociolog Gleb Pavlovskij, na otázku ruské televize, zda Rusko dává přednost Viktoru Janukovičovi a s ním jisté pokučmovské kontinuitě ukrajinské politiky vůči Kremlu, odpověděl: U zemí jako je Ukrajina, musí Rusko vždy vědět, komu dát přednost. Implicite tak poskytl i odpověď na otázku, co Rusko od nového ukrajinského prezidenta očekává.

Jakkoli se může v tuto chvíli zdát, že Janukovičovo volební vítězství je pravděpodobnější a Moskvě bezesporu příjemnější, neměli bychom si myslet, že v případě Juščenkova triumfu se zahraničněpolitická orientace druhé největší slovanské země světa změní ve směřování vyloženě prozápadní. Paranoidní pošilhávání oběma směry bude asi ještě dlouho nevyhnutelným údělem každého ukrajinského prezidenta.

Spustit audio