Kdo vládne Kremlu?
...ptaly se mnohé především zahraniční noviny, když se Medveděv dočkal tohoto prvního jubilea své prezidentské kariéry. Hned bychom však měli dodat, že na tuto jistě důležitou otázku jednoznačná odpověď prozatím neexistuje. Je tu ale řada zprostředkovaných signálů, která ledacos osvětlují či dokonce vysvětlují.
Příznačná v tomto ohledu byla včerejší ruská mediální kampaň , která se snažila vytvořit zdání, že Medveděv je zcela autonomní figurou a že o nějakém tahání za provázky nemůže být řeči. Některé listy to dokonce dokládaly statistickými čísly a údaji. Například: Těsně před vypuknutím gruzínské krize byla Medveděvova a Putinova popularita mezi veřejností zhruba stejná, ale hned poté Medveděvova procenta prudce poskočila vzhůru a nejpopulárnější mezi lidem byl nový ruský prezident v okamžiku, kdy oznámil, že vojenská akce, jíž Moskva říká "donucení k míru", skončila. Prezident prý se v posledních dnech také v médiích, především v televizi, objevuje dvaapůlkrát častěji než Putin.
Podle většiny ruských novinářů si Medveděv také během oněch tří měsíců vytvořil svůj vlastní státnický styl - působí prý vyrovnaněji, uvážlivěji a méně emotivně než Putin. Pokud však někdo očekával, že se nějak projeví před volbou hlavně na Západě tolik inzerovaný Medveděvův liberalismus, tak se nedočkal. Nový prezident sice oznámil, že hodlá tvrdě bojovat se všudypřítomnou a jak se zdá, stále tíživější korupcí i mezi nejvyšším státním úřednictvem, a také posilovat demokratické instituty v zemi, ale pokud má něco takového v úmyslu, oněch sto dní spíš ukazuje, že ještě nezačal - i když oba tyto projekty jsou samozřejmě během na dlouhou trať.
List Nězavisimaja gazeta dokonce připomíná, že jen málokterý prezident se už po sto dnech v úřadě může vykázat vyhraným vojenským tažením. Otázkou ovšem je, zda je vítězství největší země světa nad trpasličím státem, který má třicetkrát méně obyvatel než Rusko, něčím, čím by se Medveděv mohl chlubit. Kéž by tedy bylo pravdou alespoň to, že se ruský prezident postaral o rychlé ukončení vojenských akcí v Gruzii, což četná ruská média taky tvrdí. Ruské sdělovací prostředky i četná s mocí spřízněná analytická pracoviště se zkrátka ze všech sil snaží udělat z Medveděva muže stejně mocného a vlivného, jakým byl a jakým bezesporu je, ač v premiérské funkci, Vladimír Putin.
Toto vše se děje v době, kdy Moskva tvrdí, že celistvá Gruzie i s Abcházií a Jižní Osetií je dnes zcela mrtvá záležitost a že Američané by udělali lépe, kdyby se věnovali rozsáhlé a plnokrevné spolupráci s Ruskem, než aby kolem jeho hranic vytvářeli "virtuální projekty" typu Saakašvili nebo Juščenko.
Když ale dnes sledujeme Dmitrije Medveděva, jak pronáší příkré odsudky na adresu současného gruzínského velení a hraje roli nejvyššího velitele ruských ozbrojených sil, maně nás napadne, jako by ústy tohoto osobně mírného muže promlouval někdo jiný - a asi všichni tušíme, kdo konkrétně.
Při troše chtění je samozřejmě myslitelné dívat se na Michaila Saakašviliho a Viktora Juščenka jako na čísi virtuální, a třeba i americké projekty, ale ruku na srdce - nejeví se nám jako virtuální prezident mnohem spíš právě Dmitrij Medveděv?
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumentyv sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
