Kerčská pohroma

Do moře se ovšem vylilo až 3000 tun ropy. Zakrátko nato se v přístavu Kavkaz potopila nákladní loď Volnogorsk s nákladem síry. Přímo v průlivu pod vodou zmizely také lodi Nachičevan a Kovel a nedaleko Sevastopolu gruzínská loď Chaš-Izmail. Nákladní loď Věra Vološinová až osmimetrové vlny zahnaly na mělčinu na pobřeží poloostrova Krym, patřícího Ukrajině. Další plavidla, plující pod vlajkami řady států, utrpěla menší či větší poškození.

Největší spory teď vedou o to, kdo nese za zkázu tolika lodí zodpovědnost. Pobřežní služba z přístavu Kavkaz tvrdí, že upozornění na bouři, v níž rychlost větru dosahovala až 140 km/hod, přišlo včas. Kapitáni a majitelé postižených plavidel jsou ovšem jiného názoru. Ředitel moskevské společnosti Port Turajevo Alexandr Žuravljov pro internetové noviny gazeta.ru prohlásil, že kapitán lodi Volnogorsk, patřící této společnosti, byl varován sotva čtvrt hodiny předtím, než jeho loď šla ke dnu. Kapitáni dalších lodí, které kotvily v přístavu Kavkaz, prý žádali o povolení k odplutí. Toho se jim však od pobřežní služby nedostalo s poukazem na to, že není dost lodivodů, bez nichž lodi 40 km dlouhým a místy velmi úzkým průlivem nesmějí proplouvat.

Kapitolou samou pro sebe byl, jak už je v kraji zvykem, technický stav lodí. Jeden z rozlomených tankerů byl vyroben už hluboko v sovětských dobách jako říční loď a na podobné extrémní podmínky nebyl stavěn. Těžko by jim tedy odolával i v okamžiku, kdy sotva vyplul z loděnice. Ruská i ukrajinská média upozorňují na to, že jak pobřežní služby, tak někteří kapitáni se po ruském zvyku jako obvykle opovážlivě spoléhali na milost boží a řídili si nepsaným pravidlem "však ono to nějak dopadne". Což se taky stalo. Rozhlasová stanice v souvislosti s pohromou v Krčském průlivu konstatovala, že po této tragédii se snad konečně začne dodržovat předpis, podle nějž do Kerčské úžiny smějí vplout jen plavidla s dvojitým dnem.

Přestože škody na plavidlech a nákladu jsou velké, daleko větší je zřejmě poškození zdejších často velmi vzácných ekosystémů. Ruské sdělovací prostředky uvádějí, že v postižené oblasti už zemřelo na 30 tisíc živočichů, hlavně ptáků, a dalších 30 tisíc je znečištěno tak, že jsou odsouzeni k pomalé smrti.

Pro muže, kteří se snaží následky této hromadné havárie odstranit, se situace komplikuje tím, že voda má teplotu sotva pár stupňů nad nulou. Asi čtvrtinu uniklého mazutu se sice podařilo zachytit, ale zbytek v ledové vodě klesl na dno a hrozí nebezpečí, že až se voda ohřeje, uniklé nečistoty se dostanou na hladinu a sanační práce bude třeba několikrát opakovat.

Ještě nevyzpytatelnější je síra, která leží na dně v údajně hermetických kontejnerech. Názory na její účinky se různí. Část odborníků tvrdí, že síra je látka tak inertní, že žádné škody napáchat nemůže. Jiní znalci jsou ovšem toho názoru, že právě síra je mnohem nebezpečnější než ropné produkty a že by v Azovském moři, které má průměrnou hloubku jen 7 m, mohla tropit škody až 20 let.

Pohroma, jejíž následky Rusko a Ukrajina právě začaly odstraňovat navíc znovu probudily spor mezi oběma zeměmi o to, zda budovat či nebudovat ochrannou hráz při ústí úžiny, kterou by Ukrajina považovala za neoprávněný zásah do svých výsostných vod. Kromě škod ve výši 4 miliard amerických dolarů by se tedy mohla obnovit nedávná krize, která by beztak napjaté vztahy mezi Moskvou a Kyjevem zatížila dalším jablkem sváru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .