Klaus v Irsku disidentem
Jak svérázné názory hlásá český prezident, o tom se teď z první ruky mohou přesvědčit i lidé na druhém konci Evropy: protože na jeho programu bylo při současné státní návštěvě Irska kupodivu i soukromé setkání s tamním miliardářem Ganleym, který ve své zemi zaplatil nákladnou přesvědčovací kampaň proti Lisabonské smlouvě, prohlásil se Klaus jednoduše za "disidenta".
A to v tom smyslu, že jako jeden z mála státníků kritizuje unijní smlouvu, která má reformovat její instituce a tudíž se setkává s lidmi stejného ražení. Jako to ostatně svého času prý dělal při státních návštěvách i Havel...
Ten příměr snad hlava českého státu na oficiální návštěvě v zemi, která patří do stejného demokratického svazku, ani nemůže myslet vážně. Natož je-li onou hlavou státu vrcholný politik, který ve funkci premiéra svého času podal za Českou republiku do tohoto svazku, totiž do EU, přihlášku, a když její kýžené rozšíření konečně nastalo, společně s ostatními evropskými státníky to - už coby prezident- odjel oslavovat.
Od té doby ovšem svět nezůstal stát a Evropa je nyní, po smlouvě z Nice, na cestě k užší integraci unie. O tom ale Klaus nechce ani slyšet. A snaží se všemi prostředky prosadit svou.
Jestli mu může nějaký použitelný fígl poradit právě Ganley, je ovšem otázka. Ten totiž svého času namluvil svým spoluobčanům, že když schválí v referendu Lisabonskou smlouvu, bude muset Irsko uzákonit potraty, prostituci a eutanázii, a děti budou muset mít implantované čipy. Jen 5 procent Irů vědělo, co je ve smlouvě doopravdy. Většinu to nezajímalo. A tak nakonec v Irsku odmítli v referendu Lisabonskou smlouvu ti, které Ganley dokázal vyděsit.
U nás si na rozdíl od Irů sice nemyslíme, že by se kvůli Lisabonské smlouvě u nás musela uzákonit eutanázie nebo by se čipovaly děti. Naše informační slabiny jsou jinde. Především má každý, kdo chce, snadnou práci s tím nás přesvědčit -asi proto, že jsme pořád poznamenáni komunismem, kdy všechno mělo na povel vzdálené politbyro- že o našich záležitostech rozhodují a po schválení Lisabonské smlouvy ještě více budou rozhodovat jacísi úředníci v Bruselu. O zemědělství třeba nějaký Ital, který tady byl dvakrát v životě a jinak čte jen v teple své bruselské kanceláře úřední svodky. Mnoho lidí je ochotno souhlasit s výroky, že EU není víc než jakési podezřelé "socialistické spiknutí".
Málokdo je ochoten se informovat natolik, aby pochopil, že o zemědělství samozřejmě rozhodujeme i nadále my sami. A že problém nastává teprve,, když na ně chceme evropské peníze. I pak se ale o dotacích rozhoduje na úrovni státu a teprve potom se žádosti dostanou do Bruselu, Už odfiltrované tak, aby sloužily soudržnosti euroregionů a nebyly definovány na národnostním principu. Takhle to funguje už dneska. Lisabonskou smlouvu však rozšířená Evropská unie nutně potřebuje kvůli tomu, aby se mohla reformovat. Aby mohla v zahraniční politice mluvit jedním hlasem, aby Evropská centrální banka mohla dostát nárokům, které na ni klade globální ekonomika - zvlášť v dobách krize jako je ta nynější. Ale především, aby se mohla pružně rozhodovat. Ano, i proti vůli některých svých členských států. A to je přesně ten bod, který evidentně nemůže strávit řada zdejších politiků. V čele s prezidentem Klausem,- který je kvůli tomu ochoten, jak vidno, se převléknout i za disidenta.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
