Komunisté před velkou změnou

Nemluvit možná, v každém případě ale nezapomínat jakou úlohu dnes hrají. Stačí se podívat, co se stalo během týdne ve sněmovně. KSČM nejdříve hlasovala pro program sněmovního jednání - nutno dodat, že to je poprvé v současném volebním období. Potom se její poslanci shodli se sociálními demokraty a některými lidovci a unionisty, že je třeba zabránit privatizaci nemocnic. Společně tedy prosadí zákon o neziskových organizacích, který umožní, aby si rozhodující roli v nemocnicích zachoval stát. Nakonec komunisté ochotně vypárovali nemocné sociálnědemokratické poslance, aby rozpočet mohl projít.

To už o něčem svědčí, nejméně o tom, že existuje nějaká dohoda mezi komunisty a ČSSD Stanislava Grosse.

Těžko dnes říci, v čem dohoda spočívá. Zřejmě ale leccos objasní okamžik, až komunisté začnou do rozpočtu prosazovat pozměňovací návrhy, podle kterých se některé státní finance přesunou do měst, kde drží KSČM radnice. Samozřejmě, Stanislav Gross není velkým milovníkem komunistů, nabízí ale spolupráci každému a KSČM nemá v jeho plánech o nic menší význam než ODS. Ať spolupracuje s jedním nebo druhým, bude mít v ruce většinu poslanců. Komunisté jako vlivná síla tuzemské sněmovny - zde začíná opravdu něco nového.

A novou příležitost poskytnou nadcházející volby do Senátu a krajů. Především regiony jsou pro komunisty důležité. Už před čtyřmi lety dostali nejvíc hlasů v Ústeckém kraji. Nedostali se ale do krajské rady, protože se proti nim spojila ODS a sociální demokraté.

Letos bude chtít KSČM úspěch v Ústí zopakovat, pokusí se ale uspět také jinde. Velkou šanci mají také v Moravskoslezském kraji, bez nadějí na vítězství nejsou na Karlovarsku, Olomoucku a jižní Moravě. Od roku 1992 komunisté při volbách stále zvyšují svůj zisk. Platí to nejen ve sněmovně, ale také na komunální úrovni.

Při obecních volbách před dvěma lety se KSČM dostala do městských rad v Ostravě, Karviné, Havířově. Strana se tedy letos jednoznačně zaměří na to, aby konečně vstoupila i do nějaké rady krajské. Překvapením by bylo, kdyby se to komunistům v letošním roce nepodařilo. Pravice je proti předchozím krajským volbám oslabena a pokud se například na Ústecku nebo Ostravsku nespojí proti komunistům všichni ostatní, nějaký radní či náměstek hejtmana nastoupí do úřadu s rudou stranickou knížkou.

Připomínat tyto věci není nutné z toho důvodu, že bychom se měli navzájem do budoucna děsit. Stálé posilování komunistů ale může vést ke kvalitativní změně. Tou změnou nebude snad nějaký puč jako v únoru 1948. V zásadě existují dvě možnosti. Podle první verze se komunistická strana stane přijatelným partnerem ostatním partajím, a když začne přebírat vládní povinnosti, její popularita zákonitě poklesne a komunisté se dostanou na pozici o něco silnějších lidovců. Půjde o obdobu vývoje ve východním Německu, kde Strana demokratického socialismu složená z bývalých komunistů drží pod svou střechou většinu těch lidí, kteří propadají extrémním náladám. Při spolupráci v zemských vládách se sociálními demokraty se ale chová zpravidla odpovědně a rozumně.

Druhá verze zase říká, že KSČM nebude chtít opustit místo výsadního kritika demokratického systému. Bezvýchodnost takového postavení nakonec může vést pouze k rozpadu strany a její přeměně v okrajový spolek extrémistů, který sice bude mít šanci dostat se do parlamentu, jenže zhruba s třetinou hlasů, které má dnes. Takový vývoj zažili komunisté v Rusku, kde včas nezačali spolupracovat s prezidentem Vladimírem Putinem a ten je odsunul zcela na vedlejší kolej.

Je dobré připomenout, že stratégové komunistické politiky si uvedené možnosti uvědomují. A také je správné dodat, že konečný výsledek komunistů bude někde mezi oběmy vyhraněnými variantami.

Je logická úvaha, že etablováním KSČM jako druhé hlavní levicové strany může získat především sociální demokracie. Svůj zájem o voliče přesouvá do středu a přestává se starat o ty nejvíc neúspěšné a nespokojené. V podtextu se tak na dlouhodobé soužití s komunisty připravuje a ve výhledu s nimi počítá. Z pohledu ODS to není příliš dobrý výhled do budoucna. Pouze při opačném vývoji, kdy by se komunisté rozpadli a radikalizovali, by pravice zřejmě neztratila. Ovšem představa, že ODS větším důrazem na nacionální rozměr své politiky převezme některé její voliče, je už velmi odvážnou spekulací.

Nakonec si řekněme: jakou roli v této chvíli mohou hrát lidé podobní těm, kteří hlásají, že s komunisty se nemluví? Jednoduše pracují pro ODS, i když o tom mnozí z nich ani nevědí. Paradoxně také pomáhají i komunistům, kteří se pod útoky zvenku vždy pevně semknou. A jednota je při volbách užitečná.

Komunistické myšlenky nemají šanci ožít a oslovit široké vrstvy, pokud v Česku pevně zakotví občanská společnost. Jenže o ní - i bez Kollera - dnes nemluvíme skoro stejně důsledně, jako o komunistech.