Komunisté tolerují vládu

O nějakou krizi jde zcela jistě, především jde ale o politický převrat. Komunisté se po patnácti letech vracejí do velké politiky a vystupují tak z ghetta, do kterého se uzavřeli uvnitř demokratického parlamentu.

Jde o významnější krok, než byla účast komunistů při volbě prezidenta Václava Klause. Tehdy jen pomohli významnému pravicovému politikovi k funkci, která je víc reprezentativní, než aby rozhodovala o aktuální politické agendě. Nikdo také příliš nevěří, že se Klaus bude cítit komunistům příliš zavázán.

Tolerance vlády je důležitější krok už z toho důvodu, že komunisté mají páky, aby vládu donutili k poslušnosti. Konkrétně k tomu, aby prosadila některé odstavce z jejich programu, případně aby zapomněla na některé liberální reformy ze svého programového prohlášení.

Komunisté jako strana, která rozhoduje, kdo nám bude vládnout - taková je situace, která nastala dnes těsně po dvanácté. Je to něco úplně nového. Těžko zatím předvídat, jaké bude mít rozhodnutí sněmovny důsledky, jestli vláda skutečně vydrží, a pokud vydrží, nakolik bude podřízena komunistické kuratele.

Jisté však je, že komunisté se skutečně rozhodli vyjít z ghetta. Jde o významný krok, o kterém se uvnitř KSČM dramaticky diskutovalo. Na jedné straně proti tomu protestoval místopředseda Vojtěch Filip, který chtěl záměr ODS na svržení vlády podpořit. Na druhé straně ale tichou podporu vlády prosadil jiný místopředseda Jiří Dolejš, který má z vedení komunistické strany k sociálním demokratům nejblíže.

Oba svou politikou nepochybně sledují nějaký účel. Filip, zřejmě po konzultacích s ODS případně s poradci prezidenta, doporučuje cestu, která by dále likvidovala moc sociálních demokratů. Pokud by jeho plán vyšel, komunisté by se tak jako tak stali jedinou významnou silou na levici a ostatní politické strany by je musely vzít vážně - třeba tehdy, až by se za pět či devět let opotřebovala ODS a oni by vyhráli volby.

Proti tomu Dolejš navrhuje nečekat a z ghetta vystoupit už teď. Je lepší sociální demokraty zachránit a získat potenciálního spojence do budoucna. Ostatní strany musí komunisty respektovat, i když v této chvíli mohou křičet o tom, že hrozí další katastrofa.

V této chvíli je možné spekulovat, co by asi bylo pro komunisty lepší. Jisté je, že Dolejš se osvědčil jako větší realista. KSČM není připravena na to, aby převzala exekutivní odpovědnost v demokracii. Tato netransformovaná strana dlouho přežívala mimo realitu a pokud by vkročila do vlády hlavními dveřmi, byla by v pokušení prosadit některé ze svých utopických a společnosti velmi nebezpečných představ. Jako Češi o tom víme své. Pokud by ale komunisté nebyli dost silní, aby prosadili své dogmatické představy o znárodňování a zvyšování daní, strana by se rozpadla, jak se ukázalo například ve Francii, nebo Itálii.

Dolejšův plán spočívá v tom, že si komunisté postupně navyknou, jak chutná moc a naučí se jí využívat, aniž by to ohrozilo jednotu strany.
Zastavme se v této chvíli - pro ty, kdo mají z nástupu komunistů obavu, není jisté, jestli je víc nebezpečný utopista Filip, anebo praktický politik Dolejš.
Rozhodovat se ovšem není třeba, protože je předem jisté, že Dolejš v souboji o směřování strany nevyhrál definitivně. Komunističtí místopředsedové jen stanovili mantinely, ve kterých se KSČM bude nadále pohybovat.

Pokud jde například o podporu Grossově vládě, komunisté pravděpodobně nebudou do vládnutí příliš mluvit, budou ale neustále připomínat svůj vliv. A pokud dostanou příležitost, osvědčí svou novou pozici tím, že vládu nechají padnout, nebo ji aspoň přivedou na okraj propasti. Nebude to pro ně těžký manévr - mohou s důvěrou vládě spojit libovolný návrh zákona ve sněmovně.

Vtipná pointa celého postupu komunistů je v tom, že nakonec o všem rozhodne Miroslav Grebeníček. Předseda strany už při dnešním hlasování o nedůvěře naznačil své možnosti, když ze všech řečníků nejlépe kritizoval vládu i jejího premiéra. Pouze vrozená odpovědnost, která nedovolí předat zemi pravicovým občanským demokratům, brání komunistům, aby Grossovu vládu svrhli, oznámil Grebeníček.

Sociálním demokratům není co závidět, když vyměnili Kalouska za Grebeníčka, dalo by se říci se zlomyslnou nadsázkou. Věc je ale vážná. Není to tak, že parlamentní politici vypustili z láhve džina a teď mohou pouze čekat, co udělá? Samozřejmě, je to jen řečnická otázka, láhev je otevřena a občané budou sledovat další vývoj s politiky všech stran, kteří se neuměli na ničem rozumnějším dohodnout.

Komunistická strana se dosud nezreformovala, připomeňme na závěr, a to, co bude prosazovat, se nemusí vždy držet polistopadových demokratických pravidel, ale o mnoho starších návyků.

Nezbývá než se nechat překvapit, doufejme však, že k žádnému překvapení nedojde.