Konečně rozumný návrh změny ústavy
Jsou události, které spolehlivě plní titulní strany deníků a zabírají nejlepší čas v rozhlasovém a televizním vysílání. Přitom jejich dopad na chod společnosti je minimální a za několik týdnů už si na ně nikdo nevzpomene.
Jsou naopak události, které se krčí uvnitř listů a o kterých v televizi a rozhlase uslyšíte nepatrnou zmínku. Přitom jsou to záležitosti, které mohou výrazně ovlivnit život lidí v České republice.
Nejnovějším příkladem může být způsob informování o středečním zasedání české vlády. Po něm se nejvíce hovořilo o výstavbě dálnice na severní Moravě, o nesrovnalostech v provozování Českého domu v Moskvě, nebo o stanovisku premiéra k opětovnému instalování růžového tanku v Praze na Smíchově.
Přitom vláda schválila novelu ústavy, která může výrazným způsobem usnadnit vstup České republiky do Evropské unie. Její autoři ji dokonce nazývají euronovelou. Po mnoha letech je konečně na stole návrh, po kterém dlouho volali právničtí experti. Pokud bude přijat, umožní nejenom hladší vstup státu do unie, ale také normální fungování právního řádu České republiky v době našeho členství v unii.
Vládní návrh konkrétně vymezuje okruh mezinárodních smluv, které se po ratifikaci stanou součástí českého právního řádu a budou mít přednost před tuzemskými zákony. Aby to bylo naprosto jasné, existuje v už zmiňovaném návrhu pasáž, která stanoví povinnost soudcům dát přednost těmto mezinárodním smlouvám i v případě, že zjistí, že jsou v rozporu s českými zákony.
Podle novely bude moci Česká republika přenést některé pravomoci na společné orgány Evropské unie. Aby nedocházelo k neřešitelným rozporům, bude svěřena Ústavnímu soudu nová pravomoc. Podle ní bude tento soud posuzovat přijímané mezinárodní smlouvy a pokud budou ve rozporu s ústavním řádem České republiky, nebudou moci být ratifikovány do doby, než se tento rozpor odstraní. Na první pohled se může zdát, že jsou tato opatření protichůdná a pro laickou veřejnost těžko srozumitelná. Proto trocha zjednodušení.
Český parlament musel například v posledních měsících projednávat zákony, které se jevily vzhledem k poloze republiky jako naprosto nesmyslné. Poslanci jednali mimo jiné o zákonu o námořní plavbě, nebo o zákonu o těžbě nerostného bohatství z mořského dna. Šlo o mezinárodní smlouvy, které Česká republika ratifikovala. Vzhledem k tomu, že podle platného znění české ústavy nemohou být tyto smlouvy součástí českého právního řádu, museli čeští zákonodárci přijmout speciální zákony. Bude-li schválena ústavní novela, už to nebude potřeba. Takovýchto smluv existují desítky, možná i stovky a zbytečně komplikují zákonodárcům život. V případě vstupu do unie, by je přijímání podobných zákonů mohlo zahltit a na nic jiného by jim pak nemusel zbýt čas ani síly.
Na druhé straně mohou existovat mezinárodní smlouvy, které by po ratifikaci udělaly v právním řádu země pořádný zmatek. Předkladatel novely Pavel Rychetský to názorně vysvětloval na příkladu Španělska. To po přistoupení k Maastrichtské smlouvě zjistilo, že se s ní dostalo do rozporu kvůli tomu, že do obecních zastupitelstev mohou volit jen Španělé. Právě podobné nesrovnalosti by měl řešit Ústavní soud. Proto se novela týká také příslušného zákona o této instituci.
Změna ústavy je tentokrát motivována snahou České republiky snadněji vstoupit do Evropské unie. Tento cíl mají ve svých programech všechny demokratické parlamentní strany, proto by měl být vládní návrh přijat. Z ústavy by tedy měl zmizet prvek, který se do ní dostal na základě zkušenosti s okupací Československa sovětskou mocí a který znesnadňoval provázání českého právního řádu s mezinárodním právem. V moderním době je to přístup zastaralý, který nemá v normálním světě prakticky obdoby. Pokud tedy parlament vyjde vládě vstříc a její návrh schválí, učiní Česká republika další významný krok směrem k civilizované Evropě.
ČRo 6 / RSE 22. března 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
