Křest svatého Vladimíra

Tak se zase rozpomněli, i když, pravda, v značně novelizovaném gardu: Přes pět tisíc převážně mladých lidí na sobě mělo trička s portrétem nejpopulárnějšího ruského politika či ruskou trikolórou, již si někteří prezidentovi stoupenci namalovali i na obličej. Skandovala se hesla typu "Putin, Putin!" a mávalo se transparenty "Věříme v Rusko! Věříme v sebe!"

Na shromáždění se opravdu dostavil i Vladimir Vladimirovič osobně. Známý milovník politických šarád a překvapení nezklamal ani tentokrát a přišel s prudkým útokem... na oligarchy. A pravil: "Nedělejme si iluze. Všichni ti lidé ještě neopustili politickou scénu. Jejich jména najdete mezi kandidáty a sponzory některých stran. Touží po revanši, chtějí se vrátit k moci, do sfér vlivu. A pak postupně restaurovat oligarchický režim, založený na korpuci a lži."

Putin dále zdůraznil, že "ti, kdož koncem minulého století dovedl zemi k masové bídě a všudypřítomnému úplatkářství, jsou tu dál a proto je třeba vést s nimi tvrdý boj". Konkrétně ovšem nikoho nepojmenoval.

Právě proto je podle něj důležité, aby v nadcházejících parlamentních volbách získala co nejvíce hlasů strana Jednotné Rusko, která ve Státní dumě vytvoří "akceschopnou většinu, zajišťující plnokrevný zákonodárný proces". Za nejhorší ruský prezident považuje stav, kdy by v parlamentu nefungovala ona "akceschopná většina" čili naprosto poslušný šik jeho věrných, ale "srocení populistů, paralyzovaných korupcí".

Putin tedy zahrál na dvě osvědčené noty, totiž na potřebu "boje s vnitřním nepřítelem" a také boje s korupcí. Pokud jde o první boj, asi si s hrůzou vzpomeneme na stalinské časy a miliony obětí gulagu. Boj druhý je klasickou součástí výzbroje všech postsovětských politiků ve všech bývalých svazových republikách. Je to boj sice potřebný, ale v ruských poměrech prozatím beznadějně marný. Korupce je zkrátka bytostnou součástí ruské zvykové kultury, o čemž výmluvně svědčí přes dvě století starý výrok historika a spisovatele Nikolaje Karamzina. Ten si na otázku "Co se děje v dnešním Rusku?" sám lapidárně povzdechl: "Krade se." Přesto je právě boj proti korupci a velkorozkradačství pro voliče heslem nesmírně mámivým - co kdyby to právě Putinovi nakonec opravdu vyšlo?

Jinak se středeční Putinův projev na Všeruském fóru, který se podle jedovaté poznámky internetových novin gazeta.ru nesl v duchu podpory sebe sama, nijak nevymykal prezidentovu tónu z posledních týdnů a měsíců: Je třeba zajistit kontinuitu moci a pokračování vytyčeného kursu.

Otázkou v tuto chvíli ovšem samozřejmě je, zda jeho zatím poněkud mlhavá role vůdce národa k zajištění kontinuity moci a pokračování vytyčeného kursu postačí. Po všech scénářích, jak to udělat, aby Putin nebyl od 2. března prezidentem, ale i nadále neomezeným autokratickým vládcem, přišel bezmezně oddaný předseda horní sněmovny ruského parlamentu Sergej Mironov. Ten už nedávno nabídl Putinovi právě svůj post šéfa Rady federace, ale teď si vymyslel něco ještě onačejšího: Kdyby prý Putin svůj úřad předčasně opustil, mohl by se - aniž by porušil ústavu - znovu o prezidentský úřad ucházet jako řadový poslanec. Pravda je, že v současném Rusku by proti podobnému Putinovu postupu vyjma skutečné, ale velmi slabé opozice, zřejmě nikdo neprotestoval.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .