Křesťané a židé společně obnovují hřbitov v Hřivčicích na Lounsku
Jeden z mnoha židovských hřbitovů v Čechách byste našli v polích u obce Hřivčice na Lounsku. Vznikl někdy v polovině 18. století a poslední pohřeb se tam odehrál asi před sto lety. Dlouhá léta si jej všímali jen vandalové a zloději, postupně hřbitov pohltila náletová zeleň. Dnes už je možné opět se na hřbitov vypravit a znovu si číst vztyčené náhrobní kameny.
O tom, jak to na hřbitově vypadalo kdysi, hovoří Miroslav Blažek, který se o obnovu židovského hřbitova zasloužil.
„Byl jsem zde naposledy, když mi bylo patnáct. Jediné, co bylo vidět, byly pomníčky mezi křovím. Pak jsem se sem šel podívat až někdy v únoru 2008. Abych se na pomníky podíval, musel jsem doslova rozhrnovat bezinky a šípky. Procházet se tady nedalo. Udělal jsem tedy jakousi fotoreportáž, kterou jsem poslal do Židovského muzea v Praze a ještě asi na pět adres, které s touto tématikou nějak souvisely.“
Miroslav Blažek se snažil vyburcovat všechny, pro které by záchrana zdevastovaného židovského hřbitova mohla mít smysl.
„Chtěl jsem na jeho stav upozornit. A skutečně, asi za měsíc se mi ozvali ze Židovské obce Teplice a zeptali se mne, zda bych nemohl najít někoho, kdo by se o hřbitov staral.“
Jak už tomu nejednou bývá, zaúřadovala náhoda. Právě v té době totiž známá Miroslava Blažka hledala „zábavu“ pro svého manžela, který chtěl pracovat pro obec. A tak v té době také naplno začala obnova zarostlého a zpustlého hřbitova.
Poněkud překvapivě se pak do záchrany židovského hřbitova pustili členové Husova sboru z nedaleké obce Peruc. „Pro nás, pro věřící, jsou ty hroby připomínkou předků,“ říká kazatel sboru Ivo Kraus. „Když bychom šli do důsledků, oni měli stejnou víru jako my. Židovské hroby tady v Hřivčicích připomínají starozákonní lid až k Abrahámovi, který první uvěřil. A na ten vyvolený izraelský národ jsme skrze Krista tak trochu naroubováni i my, křesťané,“ vysvětluje Ivo Kraus, který se sám do obnovy židovského hřbitova zapojil. A začátky rozhodně nebyly snadné:
„Poprvé to bylo už kolem roku 2000. Nebyl to hřbitov, byl to spíš les. Nejdříve se nás scházelo hodně, pak méně, pak ještě méně a pak to zaniklo. Příroda zareagovala po svém, během krátké doby byl hřbitov zarostlý ještě daleko hustším porostem, než tomu bylo předtím. Pomalu jsme ztráceli naději.“
Obnova hřbitova ale není jen vykácení náletových dřevin. Zvláštní péče čeká také na hřbitovní zeď – a tím vůbec nejdůležitějším je postupné vztyčení všech povalených náhrobních kamenů. A to není právě snadná věc, protože i když se to nezdá, kameny jsou mimořádně těžké a jen několik málo se jich podařilo vztyčit za pomoci lidských rukou.
„Abychom se k povaleným kamenům dostali, museli jsme hřbitov čistit dva roky. Teď už máme některé kameny opět postavené a v příštím roce v tom chceme pokračovat. To nejdůležitější, co nás ale čeká, bude potom – a to bude údržba celého hřbitova. Stačí rok, a nikdo to tady opět nepozná. Bude proto důležité napříště o hřbitov trvale pečovat,“ dodává Miroslav Blažek.
Oprava hřbitova tedy pokračuje a ty dosavadní úspěšné kroky si lidé připomenou už v neděli 11. prosince v 15 hodin, kdy se v kapli Mistra Jana Husa v nedaleké Peruci sejdou členové místního Husova sboru a židé z Teplic, aby se společně modlili za další obnovu židovského hřbitova.