Krize obchodní nebo politická...?
tak zní základní otázka těchto dnů, kterou jako by si ovšem západní Evropa, do níž se od severovýchodu v přímém i přeneseném slova smyslu vkrádá mrazivý chlad, nechtěla klást. Dnešní vydání listu Wall Street Journal Europe to pojmenovává přímo: Zatímco Rusové se z podobné krize před třemi lety poučili a tváří se jako solidní obchodní partneři, jejichž ušlechtilé záměry maří vrtošivá Ukrajina, západní Evropa o nějakém poučení rozhodně hovořit nemůže. Téměř ze všech zemí starého kontinentu zaznívá stereotypní floskule, že jde o obchodní spor mezi Ruskem a Ukrajinou, který je třeba co nejrychleji vyřešit.
To je jistě pravda, ale hodně záleží na tom, kdo a kolik za to rychlé vyřešení zaplatí. Jak se v tuto chvíli zdá, v tomto velmi sofistikovaném, ale ještě spíše zašmodrchaném souboji si nakonec Černého Petra vytáhne Ukrajina. V pátečním komentáři na stejné téma jsme uvedli řadu výmluvných čísel. Dnes se podívejme spíše na principy.
Postsovětské země dlouhá léta Moskvě za její energetické suroviny platily zvýhodněné ceny, které se staly právě pro Evropskou unii důvodem, aby Rusy kárala, že, řečeno s Václavem Klausem z počátku devadesátých let, "vše má stát tolik, kolik to skutečně stojí". Vrcholní představitelé Ruské federace dnes Evropanům tuto zásadu často připomínají a zdůrazňují, že oni přece nedělají nic jiného, než že směřují k narovnání cen energetických surovin pro všechny partnery směrem k evropským standardům. Trošku přitom zapomínají, že se tak děje v podstatě jen v případě Ukrajiny. Pro tu si současný šéf Gazpromu Alexej Miller nejnověji vymyslel cenu 450 dolarů za 1000 kubíků plynu. Pro pořádek připomeňme, že v loňském roce Ukrajina za stejné množství platila 179,5 dolaru. Cenový skok tedy představuje přes 250 %. Označovat takovýto skok za "obchodní problém" je přinejmenším neuvážené - zejména v situaci, kdy cena za stejnou komoditu pro Bělorusko či Arménii, které jsou z bývalých svazových republik vůči Moskvě nejloajálnější, je zhruba čtvrtinová...
Český ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který nyní o situaci jedná na Ukrajině a poté by se mělo přesunout do Ruska, včera pro Rádio Česko prohlásil, že by byl pro svolání mimořádného summitu za účasti představitelů Ukrajiny, Ruska a Evropské unie. "Můj názor je, že pokud se situace rapidně nezlepší, v průběhu téměř bych řekl hodin, tak bude zapotřebí, aby EU, tedy české předsednictví a Evropská komise, žádaly nejvyšší ruské a ukrajinské představitele o summit těch třech subjektů, kde tedy musí tu situaci řešit," řekl doslova Říman
Mohli bychom samozřejmě říct, že Martin Říman se prostě drží při zdi a předvádí to, co se od českého předsednictví nejen v Evropě, ale vlastně i u nás doma očekávalo a nadále očekává: Že budeme opatrní a tudíž málo efektivní. Ostatně současnou rusko-ukrajinskou plynovou krizi, dotýkající se celé Evropy, za "obchodní spor" v nedělních otázkách Václava Moravce označil i český vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Je třeba si ale uvědomit, že Česká republika jako předsednická země Unie v tomto případě jen opakuje drtivě většinové evropské stanovisko. Čím déle bude trvat tato evropská pštrosí politika vůči Rusku, tím hůř nejen pro nás a celou Evropu, ale i pro těžce zkoušenou Ukrajinu, pro niž, jak se zdá, v současné době skoro nikdo není ochoten oním příslovečným prstem ani pohnout. Ostatně zmiňovaný rusko-ukrajinsko-evropský summit by měl smysl jen v případě, že by Evropané Rusům řekli, jak dobře vědí, oč v tomto konkrétním případě Moskvě jde. Ono je to totiž nabíledni.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
