Kubinyi na zemi, ale ještě dýchá
"Zase jsme se zapletli do zbytečných řečí," musela si myslet většina poslanců, která sledovala emotivní debatu o zdravotnictví ve sněmovně. Ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková při ní ve středu tvrdě odmítla kritiku ministra zdravotnictví Jozefa Kubinyiho. Ten už nedokázal odpovědět, a ještě proti němu tvrdě zaútočili poslanci opozice. Závěr nebyl žádný. Sněmovna prostě nevěděla, jak se má vyjádřit ve chvíli, kdy proti sobě stojí v nesmiřitelných pozicích šéfové dvou nejsilnějších institucí bílého resortu.
Přesto - není čas věšet hlavu a není to ani na místě. Je tomu přesně naopak. O zdravotnictví, o tom zakletém systému, se hovoří tak otevřeně jako nikdy dosud. To nabízí velkou šanci ke změnám, na které se netrpělivě čeká už patnáct let.
Dalo se čekat, že ředitelka Musílková bude umět odpovědět na Kubinyiho útok z minulého pátku. Nový ministr tehdy prohlásil, že dluhy Všeobecné zdravotní pojišťovny jsou hlavním finančním problémem celého systému. Tvrdil přitom, že VZP za ně může také sama, především z toho důvodu, že manažeři jsou neschopní a přitom ještě hospodaří neprůhledně. Je to tím vážnější, že ročně rozdělují 100 miliard korun z vybraného pojistného.
Ve středu Musílková odpověděla podle pravidla "na hrubý pytel hrubou záplatu". Prohlásila, že v pojišťovně se pracuje svědomitě i kvalitně, efektivněji než v oborových pojišťovnách. Nad penězi je dostatečná kontrola, protože na účty dohlížejí úředníci ministerstva zdravotnictví, ministerstva financí i Nejvyššího kontrolního úřadu. A ti tam žádné chyby nenašli.
Jestli jsou někde neschopní lidé, pak spíše na ministerstvu zdravotnictví, pokračovala ředitelka. Nedokážou připravit koncepci dalšího rozvoje, i když jim to vláda uložila už před třemi lety, neumějí dokonce ani připravit kvalitní legislativní návrhy.
"Jediným viditelným zájmem ministerstva zdravotnictví je dostat co nejvíc peněz do zdravotnictví, především do státních nemocnic," řekla Musílková a ještě dodala, že je smůla, že ani nový ministr svému resortu nerozumí. Na první pohled vyhrála na celé čáře a s podstatnou částí jejího projevu musí souhlasit každý nestranný pozorovatel. Tím spíše, že právě VZP skutečně byla v posledních letech jedinou institucí, která se nějakým způsobem snažila změnit systém k lepšímu.
Přesto Kubinyiho argumenty úplně vyvráceny nebyly. Najde se jich totiž několik, na které ředitelka neodpověděla a prostě je přešla mlčením. Ministr totiž upozornil, že pojišťovna rozděluje peníze nerovnoměrně. Některé okresy dostávají víc a jiné méně. Důvody nejsou známy, jako by záleželo jen na rozhodnutí úředníků pojišťovny. Dělají to, protože se snaží prospět národu, anebo prostě za procenta od těch, kteří dostanou? Taková otázka se bohužel nabízí.
Podobné to je s rozdělováním peněz mezi jednotlivé součásti zdravotnického systému. Proč se až do roku 2002 zvyšovaly dotace nemocnicím na úkor ambulancí, a proč se pak tato strategie obrátila ve svůj pravý opak? Těžko říct, nikdo se o tom veřejně nebavil.
Obavy z korupce či neschopnosti možná jsou na místě, jde ale ještě o něco důležitějšího. Podstatné je, že české zdravotnictví si uchovalo svou tradiční strukturu. Naposledy se tím, kde a jak léčit, zabývali komunisté. Proto je v některých městech a krajích příliš mnoho nemocnic, jinde se naopak zdravotnických služeb nedostává.
Tento příklad ukazuje, že spor mezi Musílkovou a Kubinyim může systému prospět. Poprvé se veřejně upozornilo na nedostatky, kterých si dosud nikdo nevšímal, poprvé se začalo mluvit o tom, jestli nejsou někde nemocnice zbytečné. Na tom, že jsou, se ostatně dohodly obě strany konfliktu. Navíc během minulého týdne unikly z pojišťovny přesná čísla, která ukazují, které kraje jsou na tom hůř a kde jsou na tom naopak lépe.
To kdyby se teď podařilo vyřešit, tak se tím splní nejdůležitější úkol, který už před rokem postavili před české zdravotnictví experti OECD. Debata ve sněmovně tedy měla zřetelný výsledek, jen si ho možná nikdo neuvědomil. Poslanci opozičních stran zahrnuli Kubinyiho výčitkami, lidé z vládních stran ho nijak nehájili, pouze lidovecký poslanec Josef Janeček se projevil jako fatalista a prohlásil, že se současnými poměry se stejně nedá nic zásadního dělat.
Člověk by chtěl rozumně poznamenat, že teď by bylo nejlepší, kdyby ministerstvo i pojišťovna zanechaly sporů. Jejich úředníci by si měli vyhrnout rukávy a pustit společně do díla. Kdo by ale tohle poradil, ten by se prozradil jako úplný naivka.
Situace se naopak dále vyostřuje. Lékařská komora se postavila na stranu ministra a připomněla, že ředitelka Musílková by měla odstoupit. Naopak zdravotnické odbory žádají demisi Kubinyiho.
Z toho plyne jiný logický závěr. Pokud se zdravotnictví bude reformovat, bude to v rámci ostrého konfliktu. Není třeba se bát. I když třeba nakonec k žádným pozitivním změnám nedojde, přinejmenším se při něm odhalí další slabiny, o kterých se dosud nevědělo.
